20140428

BISEXUÁL?

BISEXUÁL?


Se všemi ženami 
co lůna dala mi 
mám ve svým žití 
spojený pití 

Když si dám pálenku 
tak myslím na Lenku 
Hanácká vodka 
to je zas Dotka 

Za hltem zelený 
vidím klín Ireny 
z hladiny brandy 
zdraví mě Vendy 

Když si dám pivka 
naběhne Ivka 
po srku Martini 
rovnou dvě Martiny 

Po doušku griotky 
cítím dech Dorotky 
po prcku žitný 
ruce mý bytný 

Co mě však odbourá 
dám-li si vizoura 
že místo dívek 
naskočí Mirek 

20140426

Brožurka - Jan Budař

tu via +m.p. poky

Jan Budař - Brožurka 
YouTube


Text písně a akordy najdete na:

PS Kdysi jsem se s Janem krátce bavil o (v Česku nedoceněném) filmu Mistři 
a jsem moc rád, že Jan Budař je 
názorově konstantní osobnost, která má stále co říct...

Kam dále:

20140424

Potkal jsem včera básníka

Tlampač


Málokdy se stane, že máte takový štěstí a potkáte osobně člověka, co píše poezii. 
Já jsem včera takový štěstí měl a asi bych si to neměl nechávat pro sebe. 
Ten člověk si říká Vindal Drámo a tvrdí, že lidem chybí poezie.
Souhlasím.
Našel jsem pro Vás jednu takovou záležitost, co se mi líbí, tak doufám, že i Vám se bude...


Vindal Drámo
mnich s tošibou

už mě přestalo bavit se doma ohromovat
dočasně jsem vyčerpal možnosti tohohle pokoje
týhle kocoviny
je těžký oblbovat sám sebe vlastními poémami
tak jsem vyrazil ven omrknout lidstvo
a bylo to dobrý představení:
na ulici se motaly vesměs opilé dámy  s dlouze
neodklepnutými cigaretami
to bylo hezké
a běžci a pejskaři
to bylo hnusné..
koukal jsem na pupeny bez sentimentu
"všechny sladkosti života jsou z umělý hmoty, jsou umělý,
jako umění.."
a všechno trpký má chuť země a přírody
těch temnejch pratet -
to že je jarní klima mě rozradostnilo jako člověka kterej
žije roky bez topení
a v poslední době si naložil pamlsek mezi askezemi
a to svíce
ale nemyslím žádný anální rejdy, ale přímou romantiku
setmělýho pokoje
absenci televize
všeho co by vám ulevilo -
myslím sentimentální chvilku nad rozevřeným nožem nad
rozcapenou chlupatou realitou
kdy jedinou bohužel zábavou
jste si vy
¨ a vlnový metafyzický rádio na kočičí pohon..
ale když přemůžete počáteční depku a zvítězíte ve tmě
kocour vás ocení a ocasem vám na čelo namaluje křížek..
šel jsem tím vlahým večerem a už jsem ani nepotřeboval
walkmana
prostě jsem si pustil skladbu v duchu..
a dneska to byl flák od olmerky
nejprve mi to nedošlo, ale šel jsem kolem jejího hřbitova
šel jsem kousek kolem jejího zetlelýho ožralýho skeletu
a pobrukoval si:: "chtěla jsem být hrou"
pak v hloubi stromovky vyhledal jsem bezprizorní zásuvku
a píchnul do ní svýho noťáka jako  se neo  píchnul do
matrixu
byl jsem mnich s tošibou
šťastnej jako tele..
pavučiny mě vysvětily
hrůza mě vysvětila
nekonečně vyhladovělý jitra mě vysvětila
nakonec na tu nejsladší senzi
kdy docela drobné věci mě dokonale oddělávaj
padám na kolena smíchy
padám na kolena hrachy..
vydržovanej jednou úžasnou starou kurvou
příjďte se podívat
udělám vám frapé..

20140418

K morzi


Škoda combi diesel, co nežere víc než nic. Bomba, takže jedem, já nemocnej z padesátiletý lolity Hany Plechový, břicho na pochodu, střeva v prdeli a se mnou k smrti unavenej srdcař, jak říká s oblibou ta nána, lehce depresivní potomek polský nižší šlechty a nositel rusínskejch genů zároveň. Cílem je MORZE, dost možná však samotná cesta je tím cílem.
Vezu sebou lihovou Trangii - to jako že budem vařit, taky plech hovězí guláš z Lidle a nějaký další podobný věci jako třeba loveckej salám a další polotovární kravinky. 
Tenhle salám od tý doby nežeru a kdyby mi ho někdo žrát dal, asi bych jej vyklopil záhy. Ono bejt něco dní na tomhle salámě, to je jako dostat po tlamě, verše, to mi dycky šlo.

První kopečky Kladska mě berou hodně, krása, kdybych byl Jan Ámos, zdrhnu taky právě tudy. Nějaký lováky vyměňujem a za naše mrzký peníze dostáváme zlotý peníze, krytý jsou teda asi zlatem. Kopečky, domečky, haldy, reklamy, sklepy a lidi, krajina teče proudem kolem, paráda. Na zemi tu nemají bordel (!), ani podél silnic, ani na zahradách u rodinných domků a ani ve městech to na bezohledně odhozenou špínu nevypadá. 
Jím furt ten lovečák - na střeva to nej hele, piju pivo a kofolu, smažím se hrudníkem od čelo skla i nastydám na kolenou z klimačky. Jedeme a jedeme a jedeme.
Když dostávám hlad, zastavuje můj šofér u Orlenů a kupuju si na radu V. takovej celkem prima rolkapárek, uzenina je uzenina žejo, příchuť gyros a nějaký ty pičičandičky navrch. Chutná mi to mocně a stravuju se tím i po další dny. 

Jedem a zase jedem a na poměrně rovný cestě mi V. vysvětluje, že přesně tudy tenkrát uháněl na Stadionu S11, oděn do kabátu ala Gestapo a v koženou kuklu, vybaven stanem a liháčkem. Jo, vzdor a nasrání někdy slaví obdivuhodnej triumf, nehledě na počátek října :D.


Bereme ropu, je tady levnější. I Škodovky s nehamižným motorem jsou pěkně uchlastaný, mně už taky došla jediná - to nechápu proč - láhev Svijanosvěžeňská. Polandskému pivu zatím odolávám, ne tak upřímnému přání jednoho asi padesátiletého muže, který se nás ptá odkud. My mu, že ze Země lva a on na to, že kdysi mu v té naší hrdé zemi kdosi vynadal do Pšontů, šmejdů a ksindlů a o to víc zamrzí, že on má naši zemi rád, naše filmy, pivo, lidi taky a tenkrát tady u nás byl jako mladý sportovec, který se nikomu a ničemu neprovinil. Za naši zkurvenou, nesnášenlivou a povýšenou národní povahu se mu omlouváme a informujeme ho, že jak to on má s naší zemí, tak my to máme se zemí jeho, že ji máme rádi. Směje se na nás a po zjištění, že my jecháme k morzi, nám přeje šťastnou cestu a pak ještě i mává. Silnej zážitek a pár vět plných ŽElé.

Valíme to dál, já si ty jména vsí a měst, co odříkává paní z displeje přilepeným na okně, ani nepamatuju. Co si ale dobře pamatuju je, jak se mi ta země nezdá ani chudá, ani nudná, ani pšontská. Tahle země se mi líbí a to moc. 
I ty silnice jsou místy lepší, někdy teda o dost horší, než u nás. Uháníme dál a dál, za okénky svěží i dusivý červen, to jak se vodní páry usebraly nad Balticem a metou si to po obloze kamsi do Středoeuří, sem tam žblunce zakrejou, sem tam odkryjí. Aj, přestalo nám hrát rádio Beat, takže už jsme fakticky daleko od domova, za sebou máme málem půlku cesty.

Nedá mi to, abych se nevyjádřil k všudypřítomným křížům a Marijánkám na nich... No co no, Prusko neprusko, tady asi těch protestantů moc nebude. Hulím na to, není to podstatný, má to asi i svý pozitivní vlivy, dokonce ani řidiči tady neprasej tak jako u nás a maximálka se tu dodržuje, se nediv, poměrně dost se tu rojí FIATy s nápisem POLICJA.
Jedeme už mocně dlouho, charakter krajiny se změnil, V. chce do půlnoci u toho morze bejt. Asi že jo, asi se to povede. Za pár hodin jsme v zemi Kašubů. 

Kupuju si první zdejší pivo, nechutná mi, ale o to víc kope. Piju za peníze řidiče pana V., nevyměnil jsem si love, páč si je vyměnil V. a slíbil, že kdyžtak půjčí. Prostě jsem si nějak myslel, že utrácet snad ani nebudu, jen se dívat a pamatovat si. Jsem to divnej deviant. Paráda, prostě jedem a bum, další rolkapárek k tomu :D. Nějakej opilec místní prosí o pár zlaťáků, V. je srdcař (jak říkala i ta nána) a dává... Zase nějaký to kam jedete a odkud, my tam odtud a rovnou k morzi. Opět úsměv, byť ochmelený a opět přání šťastné cesty. Safra, tady jsou celkem milí lidé, tady se mi líbí. 
Stmívá se a a pneu Škodověnky olizují kvalitní asfalt zcela nových autostrád.
Jestli budu mít náladu, napíšu Vám možná víc.

Do widzenia Tlampacz

20140416

STŘEDOEVROPSKÝ MIX aneb hejt na všecky skákající Čechy

Tlampač


Asi tak před deseti lety jsem si po nastudování něco mála českých dějin pro svou potřebu zavedl termín STŘEDOEVROPSKÝ MIX. 
Přesně tenhle mix totiž stojí za veškerými zdejšími pozitivními fenomény. Jen se o tom moc nemluví. 
Mluví se tu jinak, Češi vynalezli kontaktní čočky, Češi vynalezli nanomateriály, Češi maj nejlepší pívo, český zbraně jsou nejlepší, Češi todle a Češi tamto...
Kdekdo se v Česku prostě cejtí jako čistokrevnej Čech, kterej notabene u píva bude vykládat, že si TEĎ dělal rodokmen a že tam dokonce má nějakýho toho "von" (rozuměj šlechtice).

Pak si v novinách přečteš zprávičku o genealogii a zjistíš, že drtivá většina zdejších obyvatel je původu prostého (jako všude na světě) anebo jinou zprávičku o tom, jak z posledního DNA testování českých mužů zatím vyplývá, že opravdových původních Čechů je snad promile a že teda opravdu jsme ten středoevropskej mix.
Nápadně hezký český holky jsou nápadně hezký asi právě proto, že se ten zdejší genofond hezky a výrazně obohacoval přílivem kvalitní, cizí, zdravé krve. Na keltskej základ prostě po staletí roubovali tátové a mámy ze zdejší kotliny geny národů okolních. 
No zkrátka, je jasný, že na jihu Moravy a ve Slezsku je kdekdo po tátovi Ukrajinec, Moldavan anebo Rus, to jak Rudá armáda táhla krajem. 
A stejně tak je v Čechách kdekdo Francouz (Napoleonova tažení), Němec (společná hranice i dějiny), Ital (stavěli tu železnice), Polák (společná hranice i dějiny), Švéd (Třicetiletá válka) a tak dále a tak dále...

Směju se teda moc rád kasání, těm stereotypům a předpojatosti zdejších lidí, který sami ještě před šesti dekádama připadaly jako sračky a póvl našim západním sousedům. 
Škoda veliká, že se z toho zážitku Češi nikterak nepoučili. 
Rovněž proto se usmívám všem těm českým kecům, tolik populárním mailům a zkazkám o Rokánech (Rokán je složenina ze slov Rom a Cikán :D), vší tý plošný český nenávisti k lidem Indickým, co se ovšem toulají českou krajinou po staletí. 
Pořád se bohužel najdou v našem pejsčím národě, co se vždycky nechá někým ovládnout a bez boje vydá svoje území, aby pak sloužil jako "untermenschnen rasse", siláci bílý barvy kůže, co sice nemaj páru, odkud pocházej a kdo byli jejich předkové, který přesto nejen u píva vykřikujou svý "übermensch" frustrace.
Takoví křiklouni jsou obzvláště aktivní na webu a prskaj to svý národní ubožáctví i pod články o dojemných a obdivuhodných rodinných setkáních, jako třeba zde: 


PS Poslední roky velice jásám nad fenoménem Vladimír 518. 
Nejen ve svý muzice dokáže tenhle čaroděj slova, spreje a štětce dokonale popsat realitu. 
Vladimírovy názory a postoje mi sedí a z jeho novýho elpíčka Idiot řvu nadšením, protože zejména v písničkách V Čechách je všechno fajn a Tak to mám rád krásně nastavuje nám všem  v Česku usazenejm zrcátko.

20140413

Roztěkaná samota

6thSun


Jsem sám ve svým bytě a je mně smutno. Hnusnej pocit. Nemám ho rád. Tak se snažím na to nemyslet. Vžyť přece pořád čtu o tom, že člověk se musí nejdřív naučit být rád sám se sebou o samotě, aby mohl být vůbec někdy (a někde) šťastný. Aby si našel radost v těch nejmenších věcech a dokázal se z nich radovat. Tak se o to snažím. Snažím se zklidnit rej svých myšlenek, který sou přesným opak týhle touhy a pořád mě vracej do reality, kterou si pro sebe momentálně vykládám jako nešťastnou. Jenže zároveň vím, že je to všechno odraz mýho přístupu, mýho nitra. Takže se snažím bejčit v duchovní posilovně a změnit to. Změnit můj přístup. Naučit se mít rád sám sebe, aby byla moje přítomnost příjemná i pro ostatní. Protože takhle to prej funguje.

A na chvíli to postačí, chvíli jsem klidnej a říkám si, že to nakonec nebude tak těžký. Ale než se naděju, přistihnu se, jak hypnotizuju mobil, aby zazvonil a na druhý straně se ozval kamarádskej hlas s otázkou: "Co děláš, nepodnikneme NĚCO?" Jenže to se nestane. Vím to. Tohle se nikdy nestalo, když jsem to TOLIK chtěl. Stává se to, když chci bejt sám (ano, někdy to chci i dobrovolně), ale ne naopak. Což mým lítostivejm pocitům akorát nahrává. Tak si říkám, že nemusím čekat AŽ někdo zavolá mně, můžu bejt přece akční a zavolat někomu sám... Jenže to je taky nanic. Necejtím se osamoceně poprvý, takže to se ví, že už sem to takhle párkrát zkusil, ale většinou nikdo nikdy neměl čas, nikomu se zrovna nechtělo...jakoby ta TOUHA nebejt sám přímo sálala a všechno, co by to mohlo změnit hned spálila.

Prostě ne, dnes to zkusím překonat sám, bez vnějších impulzů. A na chvíli se zas uklidním...než mně dojde, že je teprve sobota dopoledne a přede mnou celej víkend. Jak vydržím bejt takhle v klidu celou dobu?! Vydržím, proč bych kurva nevydržel!? Vždyť se mně nic strašnýho neděje! Co je ňákej pocit samoty proti pocitu těch, který OPRAVDU trpěj? Třeba, že zrovna ztratili někoho blízkýho. Kdyby se to mělo stát mně, tak to bych si teprve uvědomil, jak mně teď bylo krásně, že se mně vůbec NIC nedělo. Tak proč ale uvnitř cítím ten hnusnej pocit rozervanosti, toho neklidu? A proč pořád přemejšlím, že zavolám těm kámošům a domluvíme se, že večer někam pudem? Už jen představa, že večer někam vyrazím, by mmě pomohla v pohodě přežít těch pár následujícíh hodin. Jenže 'někam večer pudem'. Jediný, kam vždycky jdem, je na pivo a to ne na jedno, ale pěkně se vožrat, což je jenom další mizérie. A za to těch pár hodiny jen málokdy stojí. A když se člověk vyloženě CHCE bavit, tak to nevyjde skoro nikdy. O to horší sou pak ty pocity, když člověk pro obelhání svýho osamění (ducha), oblbne (ožere) tělo. Ne, tohle taky není řešení.

Fajn, uběhlo dalších 10 minut. Takže co teď? Hry na playstationu už mám 5krát dohraný a stejně je to nejlepší ve dvou. Jó, když sem občas takhle pařil s kamarádem, to byla prdel! Tak dost!!! Už si to zase obracím ve svůj neprospěch. Někde v hloubi vím, že nemá cenu pořád chtít to, co není, ale stačí přijmout to, co se děje. A takovýhle dedukce tomu akorát bráněj. Takže PŘIJÍMÁM PŘÍTOMNÝ OKAMŽIK... Hm, dobrej pokus, ale když to nejde zevnitř, tak to moc nefunguje. Proč proboha nemáme na těle ňákej čudlík, kterej by dokázal vypnout myšlení? Nebo ho aspoň ztlumit. To by asi bylo moc jednoduchý. Život je prostě boj, ve kterým si musíme tu vnitřní pohodu vyhrát. Možná je to i jeho smysl. I když sem zase čet, že podobný myšlenky, jako 'život je boj' sou jenom nástrahy ega, jak zamlžit skutečnost, že život je krásnej a dokonalej v každým okamžiku. Hovno! Já to takhle zdaleka necejtím (aspoň ne pořád), takže pro mě je to BOJ! Kdybych to moh' aspoň zaspat...jenže ve dne nikdy neusnu. A v noci s tím mám problém taky. Závidím všem, který dokážou usnout hned a všude. Dobrý, takže se zase lituju. Ne, je to SKVĚLÝ, mám se DOBŘE, stačí to jen všechno SPRÁVNĚ vidět. Takže si budu pořád dokola opakovat: jsem šťatnej, nic mi nechybí, jsem klidný a vyrovnaný...
Budu statečnej.
A telefon pořád nezvoní...



Napište autorovi jak se Vám jeho povídka líbila: 
6thsun@email.cz

20140412

Maloměšťácká - rýmovačka o marnosti


MALOMĚŠŤÁCKÁ


Ona čítá Vlastu
On se topí v chlastu

Ona civí v TV 
na životy jiných

On ve sklepě lásku 
svou předává dlani

Žerou serou kynou 
než jednoho dne zhynou


20140411

Josephine

Josephine - 'A Freak A' homemade video


Tady slečna Josefína umí a je v kruzích hudebních známá, takže teď ji poznáte i Vy :D
PS Trochu Eurythmics a Anička, ale jen trošičku...

Více na


Kosočtverec dětskýma očima

Převzato s laskavým svolením autora z http://lukas.faltynek.com/
picka
Park, Gabča, Lucinka, Davídek. Davídek dává úkoly.
“Maminko, teď budete hledat lísteček.” V ruce třímá javorový list.
Gabča s Lucinkou se otočí. Uteče pár sekund.
“Můžete,” ozve se Davídek po chvíli od zakrytované studny.
Gabča s Lucinkou pátrají. Pomalu se přibližují ke studni, u které Dáda stojí. Přestože Gabča už javorový list vidí, mlčí a dává tak šanci Lucince.
Lucinka je téměř u studny, všímá si lístečku, bere ho do ruky a vítězoslavně křičí, “Davídku, já našla lísteček.”
Davídek je spokojený. “Tak ještě vám dám jeden úkol. Ale za chvíli. Musíte počkat.”
Dáda se rozběhne po parku. Běhá po trávě i po hlavní cestě, která vede napříč celým parkem. Po chvíli se zastaví na cestě a směrem ke Gabče s Lucinkou křičí, “maminko, teď musíte najít poklad.”
Gabča s Lucinkou jdou směrem k Davídkovi. Rozhlíží se kolem sebe a jako poklad zkouší kytičky, klacíky a vše co na trávě nachází.
“Ne maminko, musíte blíž”, napovídá Dáda.
Gabča je téměř u Dády. Na cestě si všímá namalovaného skákacího panáka.
“Panák je Davídku poklad?” Ptá se.
“Ne,” odpovídá spokojeně Davídek.
„Tak já už Davídku nevím,“ nechává se Gabča poddat.
Davídek chvíli mlčí. Gabča a Lucinka mlčí taktéž.
“Tááák poklad je maminko přece tady,” ukazuje Davídek před sebe na namalovaný kosočtverec.
Gabča se mírně nechápavě dívá na namalovaný kosočtverec s čárkou u uprostřed.
“No, diamant maminko přece,” vysvětluje Davídek.
„No ano, diamant,“ odpovídá Gabča a dále se k pokladu na zemi nevyjadřuje.“
A Davídek? Spokojený s plněním druhého úkolu vymýšlí pro Gabču s Lucinkou další úkol.

20140409

Vyhlazení

VYHLAZENÍ


Chyběj mi dotyky
jak párkům rohlíky
chybí mi hlazení
jak pivu chlazení

Jak oko Žižkovi
prstové bříškoví
silně mi schází
do depek hází

.

Nic mě tolik nedobije
jako ruční energie
kýblem lásky zpečetím
něhu horních končetin

Ačkoli jsem pacifista
jedna věc je prostě jistá
bez dotyků život není
nabízím se k vyhlazení!

20140407

PAMPELIŠKY

Nedávno mi došlo, to brzo, že já nepíšu na našem bločku hejty! 
Přitom neznám osobně nikoho jinýho, kdo by byl tak plnej zášti, závisti a nenávisti. 
Kdo by tolik řešil druhý lidi a kdo by celej svůj život umrtvoval toho hajzla v sobě.
Takže jsem to trochu přehodnotil a vytasím se se svým prvním hejtem. 
Nazval jsem ho tak nějak mile a sluníčkově - Pampelišky.


PAMPELIŠKY



Sotva pampelišky a jiné květy zvedly hlavu, že dají najíst čmelákům, motejlkům a včelám --- už už se vyrojili sekačkoví militanti a serou mě svou maloměšťáckou tupostí, protože ten zvuk, ryk a hluk jejich sekaček mě vážně mdá a rovněž mi vadí, že těm žencům smrtonošům jaksi nedochází, že příroda bez tzv. užitečnýho hmyzu jest tak trochu v pdeli. 
Co jako ty včelky a další opylovači budou asi opylovat?
Už vůbec tady nebudu mluvit o tom víření prachu. Kterej pak rozkejchává všecky alergiky a že jich je... 
A sotva jeden tu mašinu vypne, tak druhej dochlastá toho svýho lahvana nebo nějaký hnusný levný kafe a zapne tu svou, mauntfýlďáckou. 
Jeden ji má s košem, druhej mulčuje, ale to mě vůbec nezajímá. 
Já chci ticho a klid, a nejen proto, že Lucka Bílá má dneska narozky.


Nenávidím měšťáky a ty jejich sekačky vole!
Tlustý jsou jako prasata a nevemou tu kosu do ruky a ne a ne... když už teda.

20140405

Petře všechno nejlepší a velikou loď k tomu!


Petře Čtvrtníčku
přeju všechno NEJLEPŠÍ
a NĚJAKOU STRAŠNĚ VELIKOU LOĎ NAVRCH!!!

50






Naši pacienti a naši furianti



Sedím si takhle v pátek a poslouchám rádyjo a tam mluví prof. Beneš, kterýho já mám moc rád. Jednak je to svéráz, taky jezdí s Oldřichem Kaiserem na brouky, ovšem nejvíc se mi líbí jeho smysl pro humor a typická doktorská přímočarost. Ono totiž musíte bejt trochu vycajchnovaný, když se co tejden hrabete někomu v lebce žejo.
Pan Beneš teda vypráví a sděluje svoje názory a najednou mě zaujalo, když říkal, že Češi docela rádi platili pobytové poplatky v nemocnici (co je poslanci zavedli a teď zasejc zrušili), protože prý si ti naši pacienti uvědomovali, že častokrát jim v nemocnici pomohli na tak špičkové úrovni, jako v málokterý zemi na světě. 
No a že je teda pro celej ten zdravotnickej průmysl velikou škodou, že ty poplatky socani zase zrušili, páč se ty poplatky teďka vezmou odkudsi (dělá to dvě miliardy!), tím pádem to zaplatí tak nějak všichni, teda i zdraví občané.
O to nic, to je nějaká politika, nebo co, tomu já nerozumím, ale nejvíc mě dostalo, když pak ještě dodal, že jedinej, kdo dělal vofuky s tim, že ty poplatky musí jejich špitálu uhradit, měl jistej vysoce postavenej socanskej papaláš, kterej ač bere svejch několik desítek tisíc, tak beztak byl pohoršenej, cože to po něm chtěj, když von je nemocnej.
Vzpomněl jsem si při té historce o socanu hned na jednoho pravicovýho hradeckýho inžinýra. 
Ten je v našem městu proslulej svým buranským lakomstvím. Je to sice pár let, ale jeho extempore v tradiční hradecké prodejně s bicykly se tu od tý doby traduje od úst k ústům a od uší k uším.
Tenkrát si kupoval tenhle pán, co poslancuje v Bruseli a jezdí v BMW řady 7, nějakou tretku za pár desetikorun a neopomněl dodat, že je to tak děsně drahý, že to snad ani nekoupí! Prý to pan Olda udělal tak hezky po hradecku, nahlas, na celej ten krám, na celou tu frontu, až se za něho styděl i personál prodejny.
No nechtěl jsem tej historce vjéřit, vždyť tenhle pan Olda, tenhle inžinýr a bejvalej primátor, co se nyní tak krásně usmívá na Hradečáky z mnoha plakátů, je přeci členem renomované strany ODS, se svým taťkou dělal kdysi v Hradci revoluci, vydělá si svejch poctivejch pět šest tisíc Euro...
Proč jsou ti naši furianti takoví? Co jim chybí? Peníze? Ne, ty to nebudou. Bude to grácie, slušnost a dobrý vychování. 

Tradiční čoperská votvíračka v Polabí

Nejen +Tomáš Kobr  by měl DNES svoje dvoje kola roztočit směrem do Polabí...

Chopperstart 70 - Harley Poděbrady

http://www.motorkari.cz/motoakce/akce/?aid=6863




20140404

Noc s Andersenem - nápady z Česka opět slaví úspěch ve světě

Tlampač


Právě vrcholí noc s Andersenem, malý nápad dvou paní učitelek z Uherského Hradiště. No, malý nápad, dávno je to akce jako hrom, letos se koná už počtrnácté a hned rovnou i ve Španělsku, Bulharsku a dokonce! i v daleké Africe. 
Až se ráno mí potomci vrátí ospalí z knihovny, budu vědět, že prožili něco pro dětství velice podstatného, něco původně malého, co je dnes už vlastně velice velké, planetárně velké. 
Moje děti si zkrátka budou pamatovat celý život, že jako školáci chodili přespávat ve spacáku do knihovny mezi knížky a že hodné paní učitelky a hodné a pečlivé paní knihovnice pro ně obětovaly svůj čas a dokonce celou noc a naučili je to zásadní, ČÍST a BÝT POSPOLU.

PS Můj obdivný dík patří autorkám nápadu Noc s Andersenem, paní Haně Hanáčkové a paní Mirce Čápové a také všem dalším, kteří se na tomto českém a brzy i světovém fenoménu podílejí.

Vše o Noci s Andersenem:

Autorem kresby je pan Gabriel Filcík


NOVÝ TLAMPAČ UNIVERZÁL

Vítám všechny 
kamarády a souputníky 
v sedmém roce 
blogu 
tlampač univerzál!