Nedávno mi došlo, to brzo, že já nepíšu na našem bločku hejty!
Přitom neznám osobně nikoho jinýho, kdo by byl tak plnej zášti, závisti a nenávisti.
Kdo by tolik řešil druhý lidi a kdo by celej svůj život umrtvoval toho hajzla v sobě.
Takže jsem to trochu přehodnotil a vytasím se se svým prvním hejtem.
Nazval jsem ho tak nějak mile a sluníčkově - Pampelišky.
PAMPELIŠKY
Sotva pampelišky a jiné květy zvedly hlavu, že dají najíst čmelákům, motejlkům a včelám --- už už se vyrojili sekačkoví militanti a serou mě svou maloměšťáckou tupostí, protože ten zvuk, ryk a hluk jejich sekaček mě vážně mdá a rovněž mi vadí, že těm žencům smrtonošům jaksi nedochází, že příroda bez tzv. užitečnýho hmyzu jest tak trochu v pdeli.
Co jako ty včelky a další opylovači budou asi opylovat?
Už vůbec tady nebudu mluvit o tom víření prachu. Kterej pak rozkejchává všecky alergiky a že jich je...
A sotva jeden tu mašinu vypne, tak druhej dochlastá toho svýho lahvana nebo nějaký hnusný levný kafe a zapne tu svou, mauntfýlďáckou.
Jeden ji má s košem, druhej mulčuje, ale to mě vůbec nezajímá.
Já chci ticho a klid, a nejen proto, že Lucka Bílá má dneska narozky.
Nenávidím měšťáky a ty jejich sekačky vole!
Tlustý jsou jako prasata a nevemou tu kosu do ruky a ne a ne... když už teda.
