Jsou momenty,
kdy rozum zůstává strnule stát, neb zčistajasna je blokován otázkou mastodontních rozměrů: "Co je to za lidi, proboha!?" Kdo je Malát?
Je to člověk malý, malilinkatý, zejména duchem. Někdo, komu život šlápl do ksichtu a on se teď snaží udělat díru do světa, protože si někde přečetl, že největší zranění lze způsobit zlým slovem. Jenže on je tak hloupý, že netuší, že ta slova musí přijít od někoho, koho máme opravdu rádi, jinak jsou to jen prachsprosté pomluvy, nad kterými rozumný opičan mávne rukou a maximálně se jim zasměje, protože jsou to pouhá slova, nemající žádnou váhu. Ještě lépe, určují to, jak moc si vážíme sami sebe...
Je to člověk malý, malilinkatý, zejména duchem. Někdo, komu život šlápl do ksichtu a on se teď snaží udělat díru do světa, protože si někde přečetl, že největší zranění lze způsobit zlým slovem. Jenže on je tak hloupý, že netuší, že ta slova musí přijít od někoho, koho máme opravdu rádi, jinak jsou to jen prachsprosté pomluvy, nad kterými rozumný opičan mávne rukou a maximálně se jim zasměje, protože jsou to pouhá slova, nemající žádnou váhu. Ještě lépe, určují to, jak moc si vážíme sami sebe...
Včera v noci jsme tlachali s Tlampou
o jeho Malátovi, taky o životě a jistě se shodneme na jedné věci. Malát je malý, chová se jako dítě, kterému někdo sebral hračku a teď zuřivě kope, propadajíc se do ještě větších hlubin své frustrace a jednoho dne se jí zadusí, neb na ni zůstane zcela sám.
Všichni máme své Maláty,
já hned celou légii a vždy se jen pousměji, protože jejich chování je úsměvné a nemá smysl jej komentovat. Kdo jsou Maláti? Jsou to ti, kterým život šlápl do ksichtu a to mnohdy nehezky. Žijí ve své křivdě a taky pokřivené pravdě, protože ve svém dětinském rozmaru přehlíží fakt, že v tom nejsou sami a kopačky od života dostáváme všichni bez výjimky. A jaký je rozdíl mezi námi a jimi?
Když od života dostanete paragánskou padinu,
tak chviličku sedíte, čumíte, brečíte a koukáte, zda nepůjde někdo kolem, kdo by vám pomohl vstát. Když budete mít štěstí, tak kolem vás nikdo nepůjde a vám dojde, že se musíte honem rychle zvednot, i kdyby to sakra bolelo a začít něco dělat. To je první krok k tomu, nebýt malý, ale povyrůst a zesílit. Ti, jež někdo neustále zvedal ze země jsou slabí a dobře to vědí. Pak provozují "mimikry" a snaží se tvářit za siláky a ve svém počínání jsou mnohdy krutí. Ten kdo má životní sílu tohle nepotřebuje...
Nedávno jsem si povídala s Vendou.
Je mu 11 a už ví, co to je mít svého Maláta. Jo, je to ta zapšklá ženská ze školy, které se říká výchovná poradkyně a já se opravdu děsím, že by to měla být právě ona, kdo by měl vychovávat naše děti. Není dne, kdy by si na něj nestěžovala, nesnažila se škodit a trousit kolem něj jedové sliny a žluč, které z ní přímo srší. "Maminko, ta ženská je zlá, stále na mě ošklivě kouká a když se někde něco stane, tak to svede na mě, strašně lže. Nenávidím ji! Proč to dělá?" "Proč? Protože nemá dostatek lásky pro sebe, tak nemůže mít ráda ani lidi. Je nešťastná, tak škodí. Nech ji být, kdyby nenechala ona tebe, tak máš mě, na mě si netroufne..." Pochopil...
A co s Maláty?
Pokud mají málo lásky, tak existuje jen jediné řešení. Obejmout je a pokud jim to nedojde, tak si sestrojit raketu a odletět na jinou planetu...
Odletět budu muset asi já a s Tlampačem, jsme dva, co chtěj bejt v pohodě a vejdeme se i do krabice od bot, ale těch Malátů je příliš moc... bylo by to, jako chtít evakuovat skoro celou Zeměkouli :)
Sorry...
Odletět budu muset asi já a s Tlampačem, jsme dva, co chtěj bejt v pohodě a vejdeme se i do krabice od bot, ale těch Malátů je příliš moc... bylo by to, jako chtít evakuovat skoro celou Zeměkouli :)
Sorry...
