Text: Tlampač, refresh článku z roku 2011
Rád bych Vám představil další knížku od Zdeňka Zapletala, žánrově je to kupodivu road story :) a navíc skutečný cestopis. Kerouakovská inspirace se nezapře, možná proto má kniha podtitul Znovu na cestě.
V polovině devadesátých let, v čase opětovného budování kapitalismu v Čechách, se spisovatel Zdeněk Zapletal (kamarád to mnoha folkáčů a autor slavného Posledního mejdanu - rozhovoru s Jarkem Nohavicou) spolu s hercem a kolegou ze Zlínského rádia Publikum Michalem Žáčkem vydali na netradiční cestu.
Neměli žádný cíl a žádný plán, pánové vyrazili pouze s nejnutnějším vybavením, toliko spacákem, stanem a karimatkou. Především však bez zásob potravin a bez koruny v kapse. Prvotní idea byla putovat krajinou pěšmo nebo autostopem a občas vzít nějakou práci jenom za jídlo. Coby zaměstnanci regionálního rádia se také z cesty několikrát přihlásili se vstupem do rozhlasového vysílání.
Neměli žádný cíl a žádný plán, pánové vyrazili pouze s nejnutnějším vybavením, toliko spacákem, stanem a karimatkou. Především však bez zásob potravin a bez koruny v kapse. Prvotní idea byla putovat krajinou pěšmo nebo autostopem a občas vzít nějakou práci jenom za jídlo. Coby zaměstnanci regionálního rádia se také z cesty několikrát přihlásili se vstupem do rozhlasového vysílání.
V roce 1995 nebylo (a dodnes není) v Čechách zvykem stavět stopařům, převažoval zápecní strach z neznámých lidí. Fakt, že někdo jde jen tak krajinou a mávne rukou na řidiče prostě Čechy děsí, co kdyby je stavěl uprchnuvší vězeň nebo rovnou sériový vrah, že. Ať je účelem stopu prostá touha po svezení či prosba o pomoc, nezastavujeme!
Nejsou všichni lidé stejní a tak se oběma poutníkům občas zadařilo svézt se o pár kilometrů dál. Prosby o práci za jídlo nevyslyšel téměř nikdo, oba "námezdní dělníci" byli až na světlé vyjjímky svorně odmítáni. Každý se spíše buransky divil, že někdo by pracoval jenom za jídlo a kdo už nějakou tu práci vykonával, nechtěl se o ni dělit.
Když už ne za práci, tak proč jim někdo nedaroval jídlo jenom tak, říkal jsem si při četbě. Jako bych se tu nenarodil a nevěděl sám, jak to v Česku chodí, přitom první kroky hrdinů vedly jižní Moravou, obecně námi všemi vnímanou jako pohostiný kraj.
Ani na Slovensku, kam poté Zapletal a jeho souputník zamířili, nebylo lépe. Jídelníček obou pánů byl tím pádem velmi skromný, jablka trhaná podél cesty, cibule, konzumní chleba a k pití obyčejná voda, zřídkakdy pivo. Naštěstí jsou oba slovanské národy bordeláři, proto se občas zadařilo nalézt nějakou tu zálohovanou láhev.
Nejsou všichni lidé stejní a tak se oběma poutníkům občas zadařilo svézt se o pár kilometrů dál. Prosby o práci za jídlo nevyslyšel téměř nikdo, oba "námezdní dělníci" byli až na světlé vyjjímky svorně odmítáni. Každý se spíše buransky divil, že někdo by pracoval jenom za jídlo a kdo už nějakou tu práci vykonával, nechtěl se o ni dělit.
Když už ne za práci, tak proč jim někdo nedaroval jídlo jenom tak, říkal jsem si při četbě. Jako bych se tu nenarodil a nevěděl sám, jak to v Česku chodí, přitom první kroky hrdinů vedly jižní Moravou, obecně námi všemi vnímanou jako pohostiný kraj.
Ani na Slovensku, kam poté Zapletal a jeho souputník zamířili, nebylo lépe. Jídelníček obou pánů byl tím pádem velmi skromný, jablka trhaná podél cesty, cibule, konzumní chleba a k pití obyčejná voda, zřídkakdy pivo. Naštěstí jsou oba slovanské národy bordeláři, proto se občas zadařilo nalézt nějakou tu zálohovanou láhev.
Cestu uskutečnili Zapletal a Žáček v parném létě. Putovali nížinou, poté do kopců pohraničních hor, u Ružomberoka se obracejí na zpáteční cestu. Hovoří spolu, dochází k výměně názorů, filozofickým úvahám, občasná hádka vyčistí vzduch. Nikdy není přesně jasné kudy půjdou dál, vše závisí na náhodě a situaci.
Zapletal spoléhal na Boží zákony, jako kodex pro svou cestu si se Žáčkem vybrali Desatero, občas se tedy "nadpřirozeně zadařilo". Práce na betonování u poměrně štědrého řezníka, náhodný nález slovenské dvacetikoruny vedle svodidel u horské silnice, dlouhý stop ze Slovenska na Moravu rozhrkanou škodovkou nebo práce od úspěšného a pohostinného podnikatele oba poutníky potěší a rozradostní. Jsou to takové zlaté hřeby celé jejich cesty.
Zapletal spoléhal na Boží zákony, jako kodex pro svou cestu si se Žáčkem vybrali Desatero, občas se tedy "nadpřirozeně zadařilo". Práce na betonování u poměrně štědrého řezníka, náhodný nález slovenské dvacetikoruny vedle svodidel u horské silnice, dlouhý stop ze Slovenska na Moravu rozhrkanou škodovkou nebo práce od úspěšného a pohostinného podnikatele oba poutníky potěší a rozradostní. Jsou to takové zlaté hřeby celé jejich cesty.
Delší doba bez pohodlí domácí toalety a sprchového koutu, bez pohodlí obýváku, bez náručí manželek, bez zázemí domovské hospody městskému člověku nepřidá. Únava z dlouhých pěších úseků a vedra se podepisuje na dobré náladě obou aktérů, málo jídla a voda z pochybných zdrojů též vykonávají své.
Zásada putovat jenom volnou krajinou a vyhnout se přitom průmyslovým aglomeracím je porušena hned několikrát, okolí megapole Ostravy svou depresivitou přispěje k hlubokému smutku a rozčarování obou přátel. Ještě ovšem potkávají ve Valašském Meziříčí zmíněného pohostinného podnikatele a za poctivou práci dostávají nejen skvělé jídlo a plnou lednici piva, ale i čtyři stovky, které Žáček později pomnoží ve výherním automatu na celých čtrnáct set!
Co s tolika penězi? Padne rozhodnutí přispět na konto nemocnému chlapci, zbylé drobné mince poházejí po cestě pro ostatní poutníky.
Michal Žáček se rozhoduje vrátit domů o něco dříve nežli jeho parťák, odjíždí autobusem ze Vsetína. Zdeněk Zapletal se vrací k domovu pěšky, po žluté značce podél řeky Bečvy, má potřebu si utřídit myšlenky a zážitky z cesty, nakonec si zpívá If you going to San Francisco …
Zásada putovat jenom volnou krajinou a vyhnout se přitom průmyslovým aglomeracím je porušena hned několikrát, okolí megapole Ostravy svou depresivitou přispěje k hlubokému smutku a rozčarování obou přátel. Ještě ovšem potkávají ve Valašském Meziříčí zmíněného pohostinného podnikatele a za poctivou práci dostávají nejen skvělé jídlo a plnou lednici piva, ale i čtyři stovky, které Žáček později pomnoží ve výherním automatu na celých čtrnáct set!
Co s tolika penězi? Padne rozhodnutí přispět na konto nemocnému chlapci, zbylé drobné mince poházejí po cestě pro ostatní poutníky.
Michal Žáček se rozhoduje vrátit domů o něco dříve nežli jeho parťák, odjíždí autobusem ze Vsetína. Zdeněk Zapletal se vrací k domovu pěšky, po žluté značce podél řeky Bečvy, má potřebu si utřídit myšlenky a zážitky z cesty, nakonec si zpívá If you going to San Francisco …
PS IN VINO VERITAS, IN PIVO TAKY.
Drobná, leč pro mě osobně převelice významná, asi neznám nic lepšího z tuzemska na téma Jdi a (ne)ohlížej se...
Knížku jsem opět přečetl takřka jedním dechem cestou ve vlaku z HK do Phy a zpět (a poté kousek doma), celkem za čtyři hodiny.
ZAPLETAL Zdeněk, *3.9.1951 (Kyjov), český spisovatel. Do pěti let žil v Bzenci, poté se přestěhoval do Zlína. Po vystudování Farmaceutické fakulty UK v Bratislavě začal pracovat jako lékárník v Holešově. V roce 1980 debutoval knihou Proč se nás srny bojí, která vyšla jako součást triptichu Před vyplutím. Jeho čtenářsky nejúspěšnější próza Půlnoční běžci (1986) mu umožnila opustit zaměstnání a plně se věnovat psaní. Do svých románů vždy promítá silné autobiografické motivy.
Od poloviny 90. let 20. století prošel krátkodobě několika zaměstnáními - ve zlínském rádiu připravoval a moderoval týdenní hodinový pořad o knihách a kultuře. Dva roky pracoval pro olomoucké vydavatelství Votobia jako vedoucí prodejen v Kroměříži a v Přerově, byl redaktorem a později šéfredaktorem vysílání rockového AZ Rádia ve Zlíně. V roce 2003 uvedla Česká televize Ostrava dvoudílný televizní film podle jeho románu Kobova garáž.
Bibliografie: Proč se nás srny bojí (triptych Před vyplutím) (1980), Až přijdou plískanice (1980), Poslední knížka o dětství (1982), Pozdě na hlasitou hudbu (1983), Půlnoční běžci (1986), Sen na konci rána (1988), Křehké zboží (1988), Nekonečný striptýz (1990),Kobova garáž (1992), Born in ČSR aneb Vekslštůbe cimrfraj (1994), Probuď se a zpívej (1995), Andělé & Démoni (1996), Půlnoční pěšci (2000), Popík (2013).
ZAPLETAL Zdeněk, *3.9.1951 (Kyjov), český spisovatel. Do pěti let žil v Bzenci, poté se přestěhoval do Zlína. Po vystudování Farmaceutické fakulty UK v Bratislavě začal pracovat jako lékárník v Holešově. V roce 1980 debutoval knihou Proč se nás srny bojí, která vyšla jako součást triptichu Před vyplutím. Jeho čtenářsky nejúspěšnější próza Půlnoční běžci (1986) mu umožnila opustit zaměstnání a plně se věnovat psaní. Do svých románů vždy promítá silné autobiografické motivy.
Od poloviny 90. let 20. století prošel krátkodobě několika zaměstnáními - ve zlínském rádiu připravoval a moderoval týdenní hodinový pořad o knihách a kultuře. Dva roky pracoval pro olomoucké vydavatelství Votobia jako vedoucí prodejen v Kroměříži a v Přerově, byl redaktorem a později šéfredaktorem vysílání rockového AZ Rádia ve Zlíně. V roce 2003 uvedla Česká televize Ostrava dvoudílný televizní film podle jeho románu Kobova garáž.
Bibliografie: Proč se nás srny bojí (triptych Před vyplutím) (1980), Až přijdou plískanice (1980), Poslední knížka o dětství (1982), Pozdě na hlasitou hudbu (1983), Půlnoční běžci (1986), Sen na konci rána (1988), Křehké zboží (1988), Nekonečný striptýz (1990),Kobova garáž (1992), Born in ČSR aneb Vekslštůbe cimrfraj (1994), Probuď se a zpívej (1995), Andělé & Démoni (1996), Půlnoční pěšci (2000), Popík (2013).
