20150406

XAVIER - očima mýma

Text: Tlampačrefresh článku z roku 2012 http://tlampatch.blog.cz/1207/xavier-myma-ocimi


Klus is mínus, můj vkus is Baumaxa, má velkou spoustu plus, inspirují jej totiž stovky můz

Xavier Baumaxa - "drzoun" českého folku, pro některé pitomé rýmy frázující neumětel (tito zřejmě netuší, že Xavier češtinu vystudoval na PdF), pro jiné vynikající autor písniček s nadhledem a vířič klidných vod. Pro mě Xavier Baumaxa ztělesňuje pojem písničkář, hudebně je na vysoké úrovni, aranže písní nejsou prvoplánové, jeho poetika mi sedí k české (ironické) povaze chechtavých bestií.

Vystudovaný učitel s vizáží rváče na folkáče vůbec nevypadá (safra pod vlivem Baumaxy stále jen veršuji). Zdání klame. Osobně jsem si jej ve své paměti zaškatulkoval :) jako neofolkaře, platného nástupce předlistopadové folkové zpěvácké generace. Nesnáším ušišlanou pitvořivost některých jiných, nyní populárních zpěváků (přirovnávaných nesmyslně ke Karlu Krylovi), vymezování se, sarkasmus, ironie - to je Xavier (a folk), a když už jemnost, romantika a melodičnost, tak bez šišlání, folk není atletika...


Ironie a nadsázka Baumaxu provází od počátku jeho tvorby, střílí si z věcí svatých, posvátných, z tabu, z ikon (na Havla by nám šahat neměl, ale... ) i sám ze sebe. Už jeho umělecké jméno je ironie a narážka. Že nevíte? A na pana Déžaví Sélaví si pamatujete?

V písni Ozajstný Hip Hop nebo v "kollerovsky" zazpívaných Nowodobých kultech si Baumaxa dělá legraci z hoperů, z kapely Lucie, z Dana Bárty, na druhou stranu tak možná přiznává, kdo že jej ovlivnil a inspiroval.

Originální vidění reality přináší song Romale Rap, jeho melodie lehce evokuje Nerez/Neřež či Slávka Janouška. Každý, kdo se o romskou problematiku jen trochu zajímá, text pochopí okamžitě. Píseň Farář je konotací k písním Třešňákovým (ten určité církevní kruhy rovněž nešetří), zabývá se kontroverzemi v církvích a snad až nepříjemně odtabuizovává.

Naopak Pošumaví je klidná, melancholická píseň o útěku z civilizace, o touze po klidném životě, o lásce. Klavírní doprovod a gradace v jejím závěru (připomíná to trochu mou milovanou Alici Springs) potvrzuje velikou moc klavíru v muzice, napjatí čekáte, co ještě přijde.

Poslech Baumaxových písní vyžaduje rozhled intelektuála, protože jinak mnohé narážky a odkazy na společenské dění vůbec nemusíte pochopit, na druhou stranu intelektuálství je náboženství zpěvákovi odporné a všemožně se to posluchačům snaží sdělit.
Nebudu si dál hrát na erudovaného hudebního publicistu, u psaní článku jsem se veselil a pobavil, zbytek je na vás, poslouchejte a dělejte si své vlastní úsudky.

Český folkový desperát (Desperato je velice povedené album) prostě UMÍ!!!

XAVIER BAUMAXA - DISKOGRAFIE