20150816

Tahle země plodí jedovatý sliny...

Hudba, text: Vladimír Merta, foto: www.vladimirmerta.cz

Vladimír Merta
Řeka - variace na píseň Bruce Springsteena


Vrátil jsem se zpátky domů po dvou letech flákání 
vyučil se tím co táta nezískal žádný vzdělání 
Potkal jsem první lásku v tanečních 
měla jako já před vojnou sedmnáct 
Vyjeli jsme si prvně sami k řece 
Všechno bylo napoprvé Jen jednou Jedinkrát


Stáli jsme nazí v jejích vodách co pluly kalně kolem nás 
Ó ! Chladný proud unášel v dáli placatý kamínky ve vlnách 
Hned napoprvý jsme byli v tom - alespoň tak mi potom napsala 
Nic víc Jenom účet a adresa doktora Nakonec si to nechala 
V devatenácti mám jenom dluhy a výuční list 
a volno dvakrát do tejdne 
Šli jsme kolem národního výboru 
-- Máte chvíli čas? My taky...tak nás oddejte!-- 
Stáli jsme ve svatební síni v džínách jako žebráci co šli ulicí 
žádný bílý závoj bez prstýnků bez rodičů s kyticí 
Chlápek co voddával spěchal na oběd 
táhlo z něj pivo a mně se chtělo blít 
z magneťáku dohrál Mendelsohn... 
-- To je všechno Můžete jít! --


Stáli jsme tam jak nazí 
ve vodách co pluly kolem nás 
Ó ! Kalný proud utápěl v dáli 
placatý kamínky ve vlnách 
Pak mě mistr málem vylil z dílny 
že jsem dvakrát usnul u stroje 
Kvůli kvartýru jsem navíc noční hlídač 
Sotva držím ve stoje 
Odbory kašlou na svý lidi - 
jenom ať stihnou píchnout za deset šest včas 
Slíbím že se teda polepším - a hned zítra přijdu pozdě zas 
Žena vzala roha někam bokem teď se soudíme o našeho syna v OSN 
Jedovatá řeka mě tu drží - stejně nemůžeme nikam ven 
Roky letí a syn se vrátil domů po dvou letech flákání 
Vyučil se tím co umím já - nezískal žádný vzdělání 
Tahle země plodí jedovatý sliny co odplouvají špínou po řece 
Nikdy to tu už nebude jiný Neutíkej! Braň se! Nedej se! 
To co udělali lidi týhle řece 
hrozí i tobě...a neutečeš 
Není kam 
Nehledám soucit ani omluvu jenom se vás mladejch ptám: 
věříte těm co dostávaj za všechny přes hubu 
- anebo televizním novinám? 
A ani půlrok ani půlden se nedá vzít nazpátek 
Je to konec krizí našich vizí - anebo teprve začátek?