20161004

Uhli vole!

Tlampač podle vyprávění Tlampačova otce

Tohle je vole příběh, co se skutečně stal.

V raných letech mladé demokracie, tedy v oněch legendárních devadesátkách, sešli se v Peci pod Šnékope dva cizokrajní ptáci. Jeden Krušnohorec z Kommotau (Chomutovský), druhý rodák z Polabí, ze soutoku, můj otec. Chomutovský byl boudařem na Čapkově baude, můj otec byl zelinářem z kvelbu nedaleko peckého autobusáku.
Ti dva byli kamarádi, ve smutku hor a všednodnů naplněných zejména prací je svedl dohromady nejen společný smysl pro humor. Pořád spolu, neustále někde někam něco... těžko se to popisuje, to byste museli zažít, nicméně jedna jejich historka se právě v tyhle dny hodí.
Vězeň Havel se po návratu z arestu dostal vysokááánsko a rozhodl z titulu své funkce o osudu mnoha jiných vězňů. Mezi nimi byl i můj zploditel, amnestie mu sice nevyhladila vrásky a nevrátila vlasy, ale s novou dobou přišla i nová naděje. To jsem odbočil naschvál, aby bylo jasno, že tenhle puštěnej z klece mohl tomu druhému leda tak vděčit. Všecko ale bylo jinak. Dramatik už prezidentoval třetím rokem, když se naši dva hrdinové, no, hrdinové, spíše životem potlučenci, oba ve věku 40+, ocitli na úzké silničce kdesi na Trutnovsku.
Co tomu předcházelo?
Chomutovský ten den řídil své ZŽ neboli Zelené Žiguli, jeli ti dva zas někam něco, nevím co a je to už dnes fuk.
To postarší Žiguli Chomutovský zakoupil v NDR (co se spojila s NSR). V těch skvělých časech již v NDR nebylo třeba míti Žiguli, německá marka byla s tou východoněmeckou 1:1 přeci, kdejakému ještě před chvilkou dederónovi tak bylo dopřáno vlastnit moderní německý nikoli starý sovětský automobil.
A tak si Chomutovský v NDR za 10 000 Kčs od dederóna ono ZŽ zakoupil :)
Vraťme se ale na Trutnovsko. Chomutovský i můj otec jedou silnicí třetí třídy v ZŽ, když náhle potkají proti sobě asi půl kilometr daleko velký luxusní a evidentně velmi drahý vůz a za ním ještě větší a ještě mnohem dražší vůz (všemi fanoušky aut zvaný Mamut) a za ním ještě další, tomu prvnímu podobný vůz.
Chomutovský: Co tady vole jako nacvičujou, jedou si prostředkem, jak mistři světa... kam se serou, takovou prdelí s takovejma autama, no jo, to je Praaahááá, těm to vole tady patří, všecko kolééém... Ty vole, to je Véna! Otec: No ty vole! Chomutovský: Jede na Hrádeček vole, s vochrankou, ty vole, se zas zrubou jak prasata vole... Otec: Vo co, že se jim uhneš?! Chomutovský: Ani hovno vole! Neuhnu, seru na to abych uhejbal vole, hlavně vole Havlovi vole uhejbat nebudu, ať uhnou voni. Otec: Uhneš vole, seš měkkej... Chomutovský: Di do prdele ty Hradečáku! Neuhnu, moje auto stálo desítku vole, stejně to rezatí, se to furt sere, je to kraksna, nemám se vo co bát vole... Ať uhne Havel vole, ta jeho kára vole, rozhodně není z Východního Německa, vole... Otec: Jo vole, je to Medvěd, pěknej velkej a silnej Medvěd, se v tom nevyznám, ale můj nejstarší kluk by věděl, co to je za káru, vole... Chomutovský: Medvěd vole, je to posranej luxusní Medvěd, a v něm sedí vole Havel a já mu neuhnu vole, ale ani vo metr! AŤ UHNOU VONI!
Chomutovský sice zpomalil, proto také mohl proběhnout tento autentický dialog, ale furiantsky odhodlaně NEUHNUL a nezastavil, ZŽ se sunulo dál a... A kolona tří aut se poslušně narovnala na krajnici a nechala ZŽ projet. Uhli vole!