20161202

Eva Michaláková a v Norsku odebraní její synové, prosím vysvětlit!

Tlampač

Čím se vlastně provinila Eva Michaláková, že je nyní pro matku nejhorší formou represe trestána, podotýkám, že zatím doživotně? Proč od počátků lidských civilizací odsuzujeme matky, které zabíjejí své novorozené děti, matky které své děti mučí, zostouzejí je, zanedbávají, nutí je třeba k focení pornografie, k otrocké práci, nestarají se o ně a tak dál...
Proč v případě Evy Michalákové nejsme s to docenit, že tato žena navzdory všem nepříznivým okolnostem a zvůli norských úřadů se za své synky již pět let BIJE!
Vysvětlíte mi to? Vysvětlete mi rovněž, proč je Eva Michaláková stavěna před Sofiinu volbu? Volba podle všeho zní takto: Buď se polepšíte a stejně Vám děti odebereme anebo se nepolepšíte a stejně Vám děti odebereme... Kdo si to tu vlastně osobuje právo trestat tuto ženu za medializaci celé tzv. KAUZY UKRADENÝCH DĚTÍ?
Kdo to je?
Nechci slyšet žádné kecy, že je to instituce, která po zralé úvaze a bla bla bla...
Ne!
Chci znát konkrétní lidi a jejich konkrétní důvody! Důvod či důvody proč by mělo vadit, že paní Michaláková se se svým trápením ozvala, že sdělila svůj problém občanům ve své rodné zemi a že hledá pravdu, zastání, pomoc a spravedlnost kdekoli jen to je možné. Ověřitelným faktem je, že Eva Michaláková se na svých dětech nedopustila trestného činu (ani v naší, ani v norské jurisdikci). OK, jsou tu spekulace o tom, že snad své děti nějak zneužila anebo je vystavila určitému nekomfortu, či snad ohrozila jejich mravní vývoj, že ASI omezila nějak práva těchto dvou malých entit. Spekuluje se, že možná porušila nějaké nepsané pravidlo (pak to ale není pravidlo), vyhlášku, dohodu, já nevím co... OK, jenže na řešení problémů v nefunkčních rodinách máme tady i v Norsku hromady a hromady vysokoškolsky vzdělaných interventů a dalších a dalších odborníků, profesionálů na to, co je to výchova, co jsou to přijatelné hranice podivínství či úchylných vztahů v rodině. My delegujeme a platíme tyto lidi, pomyslné naše prodloužené společenské ruce na ochranu života a konsensuálně definovaného zdravého vývoje, ruce na zajištění, zachování kvality života, a na zachování práva. I když tyto problémy v rodinách nastanou, přesto se podle všech těch institucionálních kodexů, směrnic, preambulí či deklarací každý takový odborník SNAŽÍ TAKOVOU RODINU NIKOLI ROZLOŽIT/ODDĚLIT, ALE OPRAVIT, ASANOVAT, neboť tak mu velí (naše) společenská zakázka, společenský konsensus, společenská poptávka po výkonu a vládě práva. Dalším smutným momentem kauzy Michaláková jsou sliby prezidenta republiky Zemana (miláčka části národa, garanta prý to svrchovanosti, autonomie, spravedlnosti a bezpečí) a premiéra vlády Sobotky.
Ani jeden z nich se po přislíbení své pomoci precedentní kauzou dále nezabýval...
Ačkoli neumím ověřit, jestli tak činí z lhostejnosti či pracovního zaneprázdnění, patrně by měli chápat, že paní Michaláková se k jejich záštitě a zastání mohla upínat a doufat v sílu hlasu své rodné země a jejich t.č. nejvyšších autorit. Povězte mi, skutečně všichni rozumíte tomu, co se vlastně Evě Michalákové a její rodině stalo?
Paní Michalákové odebrali (z ne zcela jasných a možná ani ne legitimních důvodů) přesnou polovinu jejích genů, další geny jsou otce obou synů, pana Michaláka.
Norové odebráním synů zabránili řádnému pokračování rodu, porušili integritu základní stavební jednotky jakéhokoli národního státu, to jest rodiny. Je třeba si uvědomit, že jen a pouze paní Eva dala svým dětem život, vyživila je ve svém těle, kojila je ze svých prsů, synci jsou krví její krve (a krve pana Michaláka)... Přesto přišla "nordická hordička" naprosto cizích lidí, vykonávajících norskou státní správu, pár lidí ve veřejných funkcích a pak pár zaměstnanců soukromé sociální služby, zkrátka skupina osob zaštiťujících se právem dítěte a norským právním řádem a NA PRINCIPU GENOCIDY NEVRATNĚ A ZATÍM I NEZVRATNĚ POTRESTALA byť i nedokonalou anebo SNAD MOŽNÁ DŘÍVE CHYBUJÍCÍ MATKU. Matku jakou? Zlou? Drogově závislou? Nemocnou? Mrtvou? Ne! Matka Eva M. přece dále vykazuje veškeré pozitivní znaky mateřství, vidíme neklamné známky touhy vychovat a doprovodit k dospělosti své syny. Přesto jí bylo upřeno rodičovské právo. Podotýkám, že v Česku (a jistě i Norsku) jsou tisíce dysfunkčních rodin, pracoval jsem v charitativní organizaci a takové případy jsem pomáhal řešit. Přesto u nás nevidíme masové odebírání dětí např. Romům, či samosebou nemalé části dysfunkčních rodin majority, přestože tyto děti PROKAZATELNĚ zanedbávají školní docházku, je PROKAZATELNĚ ohrožována mravní výchova těchto dětí, jsou v podstatě neopravitelně poškozené a často dorůstají do klientů sociálního systému. A to mají tyto děti RODIČE a PRÁVĚ TITO RODIČE JSOU ZE ZÁKONA VINNI A ZODPOVĚDNÍ. Paradoxně však drastickou léčbu dysfunkční rodiny podstupuje česká matka plná rodičovského zájmu, patrně i plná lásky, se zázemím v celé své široké a evidentně funkční rodině. Té v klidu a bez většího společenského ohlasu necháváme ubližovat a ničit její psychické i fyzické zdraví, jakož i zdraví a zázemí jejích dvou synů, zatímco v ulicích našich měst jsou ke spatření děti týrané, zanedbané, svévolně vystavené chudobě, děti neschopných, patologických či jinak vadných rodičů! JÁ TEN DVOJÍ METR A TEN MALÝ OHLAS OBČANŮ ČESKÉ REPUBLIKY NA KAUZU MICHALÁKOVÁ NECHÁPU! :(

Nehodlám spekulovat, jestli stát Norsko jedná anebo nejedná v právu.
Ne, já dokonce mám velké pochybnosti o tom, že norská státní správa jedná v zájmu dětí, Denise a Davida Michalákových, mám podezření, že norský stát dokonce ani nejedná ve jménu práva, protože Z PRINCIPU NEVĚŘÍM NIKOMU, NEŽ SVÝM PŘÁTELŮM A BLÍZKÝM.
Takže pokud mám byť jen zrnko pochybností o nějakém BEZPRÁVÍ, chci vnášet do takových kauzálních věcí světlo, do tmy se musí svítit, od toho i denně užíváme krásné české slovo VYSVĚTLIT. 

Vysvětlete mi tedy prosím, čeho se dopustila paní Eva Michaláková, že jí byla odebrána rodičovská práva a nevratně tak byla zničena jedna česká rodina a mnoho dotčených entit...