Jiří Ornest - kapitola se uzavřela, příběh pokračuje

Tlampač

Jiří Ornest, vousatý sympaťák s hodně suchým humorem, jeho Tonda s mečounem mě pokaždé spolehlivě rozchechtají.

Nevíte o čem je řeč? Mluvím o Dvaadvacítce, legendě intošského humoru, malinkaté sestřenici České sody. Tento skoro až titěrný pořad byl suchý, trapný, nekorektní, ale hlavně naprosto originálně vtipný. 

Objevil jsem jej v devadesátkách odsunutý do pozdního vysílacího času na stanici ČT 2 pro sebe a objevil jsem jej, ji, je (tres hombres, Ornesta, Krause a Žluťáka Hrubého) i pro své tehdejší kolegy a přátele. Dvaadvacítku ještě mám někde uschovanou na videokazetách, LOL. 
Heslo je MEČOUN!

Jiřího Ornesta jsem posléze nadšeně kvitoval ve Vorlově Cestě z města, kde se tak krásně pohádal s bráchou o majetek po mamince, tak realisticky že mě až mrazilo :D 
Natrvalo se mi do paměti zapsal coby typický český vševěd, Čech jako poleňák, lufťák Ing. Pavelec. A zpětně též třeba v Kam doskáče ranní ptáče nebo v Šakalích létech.

Poslední životní kapitola Jiřího Ornesta se v neděli uzavřela, avšak zanechal nám tady velké množství své práce na zvukových a obrazových záznamech, zanechal tu po sobě své skvělé pokračovatele ve smyslu genetickém - tap tapistu Šimona i ve smyslu múzickém, zanechal tu svým osobním kouzlem zasažené přátele a fanoušky, kteří ho budou nosit v sobě a ve své mysli i nadále, podobně jako já - a to jsem ho, žel Bohu, neviděl hrát na divadle a ani jej osobně neznal. 
Příběh pokračuje. 

Jiří, ať se Vám spí dobře a díky moc.