Ta tlamička Tlampač
Tu noc jsem vůbec nespal a pak v zámku zlomil klíč...
Prostě hroznej smolař jsem a těžko hledat většího házeče hrachu na zídku, jsem zarputilý šlapal po svým štěstí, navlastníctiutrhač, dokonalý marnočinovník.
Zřím, že tato má pomalá sebevražda se celkem daří, kdo si to čteš nerozumíš, a beztak se ti možná děje to samý v bleděmodrým.
Ach jo!
Parafráze jedný starý samsonovky se mi obtisknula jako nějaký hovadný motto, mantra, co jsem si ji fixoval, děrný štítek zlého zvyku.
Jedna mi řekla, že bych taky byl (sympaťák rozesmátý), kdybych se furt tak nekabonil, dávno je vdaná za nějakýho pozitiv nekabonila nesmolnýho.
Dobře udělala, že se mi vyhla.
Ta před ní se vyhnout nestačila :(
Je ticho u coly, ještěže tak.
