20170722

Такая красивая музыка

Tlampačinskij 

Při Čajkovského koncertu 1 b moll a Rachmaninově rapsodii na Paganinniho tému JÁ propukám v pláč. 

Tolik emocí a něčeho důvěrně známého ovšem nevyslovitelného lomcuje mým osrdím. 

Slovan jsem a Slovan budu! (Obecná škola :D) i přes mé sytě hnědé duhovky (asi kdysi Indie LOL) a (původně zcela) blonďatou kštici (po dědech germánskou) mi u těch tónů naskakují i strofy (a tečou slzy jako hrachy). 

Od malička propadám u téhle hudby nekompromisnímu sentimentu, vyvolanému ruskou neúprosnou zádumčivostí a zděděnou genialitou říznutou milostí dovednosti.

Ono totiž, učili mě rusky, nechtěl jsem, učili mě ctít ruské obyčeje, bylo mi z nich blivno, nechtěl jsem vědět co nového objevili sovětští vědci (ou kurva, nechtěl jsem to znájet), a pod srdcem mé matky slyšel jsem na její svatbě proslov sovětského okupačního důstojníka (zpil se jako mužik, ale alespoň v ten den nebyl zlej), NECHTĚL JSEM HO TAM SLÝCHAT!

Co mě učit nemuseli, to bylo slyšet krásu...