Martin (6,5) se rozhodl, že je už velký a bude si nakupovat sladkosti ze svého kapesného, prý šetří domácí rozpočet :D. Nakráčel si teda do Tesca, já si vybrala zeleninu, on sladkosti a jdeme ke kase společně. Nakládá na pás hromadu sušenek a prodavačka na něj s úsměvem:
"Jéééé, takových sladkostí, to se máš! To já bych nemohla" a plácá se po břiše.
Martin se na ní tak účastně podíval a povídá: "Paní prodavačko, my jsme totiž s taťkou žebráci!"
Prodavačka kouká s otevřenou pusou, lidi lehce v šoku a čekají co já na to. Martin si toho všimnul a dodal: "No jako že jsme hubení až nám lezou žebra!"
Trochu mi to připomnělo, jak moje spolužačka na základce s vážnou tváří tvrdila, že můj táta je pasák (nutno dodat, že v jihočeské Kaplici, kousek od Dolního Dvořiště, to dostávalo úplně jiný rozměr). Můj táta byl celník. Říkali jsme mu "pasovák" :)
