Žlábek je místo, kde mě život baví. Takových míst mám a znám jenom pár, a o to víc hledám další a další.
Tento blog napsal Tlampač (čili twitterový Harýk) pro všechny automobilisti a motorkáři podobné letory.
Kiosek Na Žlábku je jako z nějakého mého denního snu.
Stojí při silnici v nejkrásnějších krajinných partiích České republiky, a v ceně občerstvení tu dostanete neuvěřitelný výhled.
Při návštěvě v určitý čas naleznete místo plné klidu, ticha, možná konejšivé máchovské poutnické romantiky, ve které byste nejraději byli jako v nirvárně, jenže tato je prchavá, sváteční tedy nevšední a dosahuje se jí jenom zřídka.
V dobách skvělé sociální sítě Google+ jsem míval skupinu nebo spíš veřejnou rubriku s názvem Kiosky.
Sdílel jsem v ní fotky všech možných drobných občerstvení, kiosků, bister, imbissů, dinerů ze světa i z Čech, a cítil se u toho fakt dobře.
Pro ostatní na té síti jsem jistě působil jako kioskový úchyl.
Kde se sakra tohle vzalo?!
Pak jsem si vzpomněl, že můj děda Olda jezdíval v padesátých letech s obřím náklaďákem pojízdnou prodejnou ovoce a zeleniny do turistických středisek Krkonoš, a že tedy mám v sobě geneticky vloženo provozovat podobný typ pohostinských a jiných takových služeb.
Vyhlížet tu můžete na zemský ráj to na pohled, obdivovat úchvatné panorama trosek Trosek, a u toho si pošmakovat na vaflích a kávičce z kiosku.
