Zobrazují se příspěvky se štítkemPIKSLA KULTUR MIXU. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemPIKSLA KULTUR MIXU. Zobrazit všechny příspěvky

20250819

Zilla káma rozdává, tradice i inovace

Slyšíš ten granč, ty ****?!
Tadyhle junák jede v nejlepčí tadycy toho zvuku devadesátek a přitom je dokonale svůj. 
Si to někam zapiš, vandráku.




 

20240708

Nachmelenej pochoďák 2024

 Jan Amos Komenský a Bořek z Miletínka dávají lajk, Karel Václav Rais závidí, šel by totiž hned!

Tradiční akce v Bílé Třemešné a přilehlé části Podkrkonoší, fyzkultura, vlastivěda, historie, řemeslné pivo a kultura, vše v jednom balíčku již osmého ročníku viz

nachmelenejpochodak.com



20240609

Jan Schmid, nenápadný přitom nepřehlédnutelný

Tlampač

Když pan Jan Schmid na začátku týdne opustil tento svět, zasáhlo mě to, chtěl jsem o tom ihned psát blog, nakonec jsem nechal své emoce utichnout.








Stejně mi to však nedá, tedy mu věnuji tuto drobnou vzpomínku. Pro mě to byl filmový herec nad jiné oblíbený, neboť dokonale komický i v rolích ne úplně komických, a zejména protože v rolích malých, epizodních si vždy dokázal uzmout značné části těchto snímků pro sebe.

Rodák z Tábora se svých červnových 88. narozenin nedožil jen o pár dní, leč život mu pán Bůh dopřál dlouhý a naplněný. 

Syn lesníka vyrůstal v německojazyčných Krkonoších a Jizerských horách, tam jako kluk viděl tragédii války a lidské nenávisti, tyto prožitky ze Sudet skvěle popsal v rozhlasovém cyklu Osudy na ČRo Vltava. Právě ze série vzpomínek jsem se dozvěděl, jak se vlastně ocitnul v Liberci, kde později založil legendární divadlo Ypsilon, místo působení těch z nejlepších herců své generace.

Reminiscenci na svého otce hajného si dokonce zahrál v dětském filmu Věry Plívové-Šimkové o Veverce a kouzelné mušli :)


Naprosto nezapomenutelné filmové role Jana Schmida:

Holka na zabití a Requiem pro panenku. Psycholog z dětského domova, který nesmírně mile ale trochu podivínsky promlouvá do duše Holce na zabití, Dagmar Veškrnové Havlové. Naprosto bravurní záležitost, která dost možná stála za obsazením Schmida do neméně slavného filmu Requiem pro panenku rež. Filipa Renče. Schmid zde opět hraje pracovníka v socialistické ústavní péči, tentokrát už ne podivína psychologa, ale rovnou psychopata ředitele zařízení, kterého zajímá prakticky jenom sbírání automobilových modelů, a pak už nic a nikdo.

Básnická trilogie Dušana Kleina. Neskutečnou bombu na malé ploše si střihnul v legendární trilogii o Básnících, kde si v díle Jak básníkům chutná život zahrál Žida, který mladého doktora Štěpána Šafránka uplácí respektive odměňuje za své vyléčení sbírkou skvělých, ale opravdu skvělých židovských anekdot. Klasické a nezapomenutelné, pokud si nevybavujete, najděte si!

Kalamita. O Kalamitě Věry Chytilové se nemohu nezmínit, Schmid si opět zahrál psychologa :D, tentokrát podnikového, a vcelku zazobaného, protože majitele nádherného vozu Chrysler 160, to byl za socialismu statusový symbol. Dagmar Bláhovou tím znervóznil, Boleslava Polívku přiměl k žárlivosti.

Pevnost. V málo známém filmu Drahomíry Vihanové, mém velmi oblíbeném snímku Pevnost, Jan Schmid, Josef Kemr a Miroslav Donutil vytvořili role intenzivní, postavy v jiných filmech neviděné, plně dokazující participaci i rezistenci bestiálně nenávistné povaze komunistického režimu v Československu. Je skutečně škoda, že film zapadl, je to bonbónek pro náročného diváka. Schmidova značka nenápadného zato výrazného herce tu dochází naplnění.

TV film Této noci v tomto vlaku. Samozřejmě do výčtu zahrnu podivně ujetou detektivní socialistickou televizní drobnost Této noci v tomto vlaku. Patří sem mimo jiné protože připomíná, že divadelní režisér Schmid byl pro své mikro makro herectví opakovaně vyhledáván režisérskými legendami československého filmu. Režisér detektivek Jiří Svoboda se touto spoluprací vmísil mezi další zvučná jména a legendy z oboru, jako Chytilová, Herz, Plívová-Šimková, Bočan, Menzel, Schorm, Vihanová aj., kteří s Janem Schmidem spolupracovali.


Nenápadný ale výrazný muž své výrazné a nápadné ženy a kolegyně Jany Synkové odešel. Odešel z divadelní scény, z kuželů flilmových světel, z televizní obrazovky, z rozhlasového éteru. Nám všem odešel respektovaný intelektuál a filozof, nenápadný výrazný Jan Schmid, osobitý originál bez náhrady.

Je mi to líto...

20240519

Chata Bohumila Hrabala v Kersku žije svým novým životem

napsal a vyfotil Tlamhrabal


Druhým dnem se unikátní domácí muzeum Chata Bohumila Hrabala v Kersku potkává s návštěvníky, obdivovateli a čtenáři spisovatelova díla.



Na úvod je důležité říci, že náhoda tomu chtěla, aby ve správný čas správná osoba s vlivem a mocí seděla u internetu a narazila na inzerát.
Samozřejmě tu byli další a další důležití lidé, komunální politici, pracovníci Polabského muzea, mediální sféra, dárci předmětů aj.

Proto když se objevil inzerát prodeje někdejší chaty Bohumila Hrabala, mohla tato unikátní nemovitost v atraktivní lokalitě ze soukromých rukou přejít do vlastnictví Středočeského kraje potažmo státu a pokračovat v dělání radosti všem, kteří byli Hrabalem a jeho dílem byť jen nepatrně zasaženi.


Stranou zůstaly utopické vize, přednost dostala idea historicky maximálně věrného hausmuzea, které neagresivním, spíše komorním způsobem připomene fenomén Hrabalova zapisování, filozofování, pábení z radosti nad pivní pěnou, tvůrčího a lidimilovného entuziasmu.


Byl jsem v roce 2022 v únoru v těch zástupech lidí, kterým Polabské muzeum otevřelo dveře k nahlédnutí do právě právně nabyté chaty, takže znám stav před rekonstrukcí. 
Mimochodem, v té frontě stál i již zmiňovaný iniciátor Martin Kupka, mezi námi všemi ostatními, žádné papalášství.

Včera jsem byl mezi těmi vůbec prvními oficiálními návštěvníky muzea (třetí sedmičlenná skupinka návštěvníků) a jsem nadšený, bohatší o zážitek, který nemá příliš velikou konkurenci široko daleko, ať už kulturně a historicky osvětovou nebo turistickou.


Chata je doslova plná upomínek na dobu spisovatelova života.
Přítomní průvodci sympatickým způsobem interagují s návštěvníky při svém poutavém výkladu.


Zlatým hřebem muzea je slavná Vechtrovna, můžete vidět na fotkách. Osobně zažít místo vzniku slavného románu Obsluhoval jsem anglického krále, to se vám nenaskytne každý den!

Muzeum Hrabalova chata má na své návštěvníky působit dojmem, že Hrabal je přítomen, pouze si na malou chvíli kamsi odskočil, proto je na pozemku k vidění autentické kolo skládačka nebo originál Hrabalova posledního vozu Ford Escort z roku 1983 (auto zrenovovali šikovní učňi!) hned vedle otevřené garáže.


Keře kvetou, stromy šumí svou vzpomínkou na doby, kdy Hrabalovy myšlenky a nápady tekly rovnou na papír ve psacím stroji.
Narodil se fenomén, nový cíl všech skutečně zanícených fanoušků hrabalovského světa.


Přijeďte i vy do míst, kde je Hrabalovo snad úplně všechno😂, zastávka autobusů PID, jeho již pověstná chata, po něm pojmenovaná ulička, či Hrabalova naučná stezka, a zažijte nový rozměr nedávné historie nejen literární😉



20240515

Jiří Toman by oslavil 100. narozeniny


Pro mě osobně spolu s Williamem Eggelstonem nejinspirativnější fotograf vůbec, Jiří Toman. 


Dokonalý tvůrčí univerzál, asistent vynikajícího Josefa Sudka, oba byli z Polabí, vytvořil tisíce fotografických snímků, přesto je jeho jméno zvučné stále spíše jen mezi fotografickými zasvěcenci.

Naštěstí Tomanovy rodné Pardubice již rozpoznaly fenomenální odkaz a dílo, a k významnému výročí celebrují tuto zcela mimořádnou osobnost výstavou v ulicích města v pouliční expozici:

vcm.cz/navstivte-nas/vystavy-a-expozice/jiri-toman-mesto/


Letos by mu bylo sto, žel Bohu nedostal ani pověstnou abrahámovskou polovinu, bohužel zemřel dosti krutou smrtí ve fakultní nemocnici v mém rodném Hradci ve svých osmačtyřiceti (tolik bude letos i mně) v roce 1972.

Když se zhruba před dekádou Tomanovy významné a nesmírně cenné pozůstalosti konečně řádně ujaly kulturní instituce, byl jsem na vernisáži s tím spojené výstavy. Dodnes na mě silně působí několik konkrétních panoramatických snímků, kterým lze úplně v pohodě říkat ikonické. Podívejte se sami v ulicích Pardubic, jestli to nebudete mít stejně 😉

pardubickyslavin.cz, Jiří Toman

20200513

Důležité jsou dny, které máme před sebou

MAREK GRECHUTA / ANAWA - Dni, których nie znamy


Tyle było dni, do utraty sił,
Do utraty tchu, tyle było chwil,
Gdy żałujesz tych, z których nie masz nic,
Jedno warto znać, jedno tylko wiedz:

Że ważne są tylko te dni, których jeszcze nie znamy,
Ważnych jest kilka tych chwil, tych, na które czekamy,
Ważne są tylko te dni, których jeszcze nie znamy,
Ważnych jest kilka tych chwil.

Pewien znany ktoś, kto miał dom i sad,
Zgubił nagle sens i w złe kręgi wpadł,
Choć majątek prysł, on nie stoczył się,
Wytłumaczyć umiał sobie wtedy, wtedy właśnie, że...

Że, ważne są tylko te dni, których jeszcze nie znamy,
Ważnych jest kilka tych chwil, tych na które czekamy,
Ważne są tylko te dni, których jeszcze nie znamy,
Ważnych jest kilka tych chwil.

Jak rozpoznać ludzi, których już nie znamy?
Jak pozbierać myśli z tych nieposkładanych?
Jak oddzielić nagle rozum swój od serca?
Jak usłyszeć siebie w takim szumnym scherzu?

Jak rozpoznać ludzi, których już nie znamy?
Jak pozbierać myśli z tych nieposkładanych?
Jak odnaleźć nagle radość i nadzieję?
Odpowiedzi szukaj, czasu jest tak wiele.

Ważne są tylko te dni, których jeszcze nie znamy,
Ważnych jest kilka tych chwil, tych na które czekamy,
Ważne są tylko te dni, których jeszcze nie znamy,
Ważnych jest kilka tych chwil.

20200425

Beata Hlavenková Sně

Dneska hudba, kde je ke slyšení melodie, nejni. 

Tak tady je i melodie a i zádumčivo, jako kdysi třeba od Nerezu nebo některých Hradišťanů, Lapčíkové apod. 

Beata Hlavenková, mlha a husa mě zaujaly, tak se s Vámi podělím. 

BEATA HLAVENKOVÁ - Husa v mlze

20200201

Brava, pán Müller!

Tlanket

Soukupovy filmy nežeru, až na Vildu a Pěsti. 
Camarád do dažďa ma něvibruje, žial. 
Ale Richard Müller s Tlakem ma zabává ajajaj... 
BANKET - Pressure is low

20191229

KATRINA STONE - Deck the Halls

Reklama na drogerku udělala z této skladby hit, 
ovšem kdyby to nebyla dokonale zazpívaná a zaranžovaná píseň, 
hit by se nekonal. 
Ne?


Katrina Stone - Deck the Halls
katrinastonemusic.com

20191224

PJ Morton - Ol aj vont for mery kristmes iz ju

Tlamxmas

 PJ Morton Careyovku hrál a hodil ji do aranže, až mi kolík stál.



Kecám, nejsem podobojí, natož tulipán a jesi mi někdy něco, no tak z původní autorky tochto songu, kóčy Mery Kery, ale to mi bylo asi 16 a jí asi tak o bůrko a něco víc.
Mimochodem, tu písničku si napsala sama, doladila s kolegou, a dodneška jí vydělalala kolem 70 mio dolarů a to to nebude spočítaný přesně!

Z cover verzí mě pokládá na lopatky ta z Love Actually, protože zrzek bubeníček měl sakra dobrej vkus na kamarádku ze školy a s paličkama se taky tuze dobře oháněl.

Letos Mery Kery uvedla modifikaci a její vánočková radost se nahned umístila na prvním levelu v žebříčku, což se tehdy v tom devadesátým čtvrtým nepovedlo, ač to hráli všade.   

Zpět, tadyhle negři si dycky ví rady, pokud se má jednat o veget muziku, a proto za nic na světu nepochopím rasisty, protože kdo jinej, když ne negři, udělá takovou parádičku? 
Stevie Wonder by měl z Pýdžeje radost. 

20191222

Radůza Josefovi

Tlampadůz 

Jsem folkový fanoušek. 
Radůzu si ale v okolí mém oblíbili okolní, já moc ne, nevím proč, Čápi z komína vod cihelny  a dědou jo, pak už to je moc francouzskej sound nebo tolik ženskýho nitra, až mě to nitroředí jak nitroředidlo.  
Josefovi je ale skladba tak pěkná že až uzdravuje, nejenom můj vztah k Radůze. 


RADŮZA - Josefovi

20191127

Kouzelný čínský hůlky

Tlampadš Junivrzájl

Když totiž sfúzuješ Holky z naší školky s hudbou Karla Svobody 
a do toho švihneš asi deset deka peří soundu od Erasure, vzniknou takhle šílencký Knoflíky lásky. 
BERT & FRIENDS - Lambaláda

Albert Romanutti (Bert & Friends): Každej song musí mít svůj vlastní vesmír

Perfektní práce! A ten šišlecí a trochu kvír vokálník (myslím tím barvu hlasu), SUPeRní!
Lambaladická věcička vopravdu, sto triliontin tun retro odkazů, to by šlo, mně se to páčí :)
Je to čéče geniální jako, jako věci třeba od Becka, to je na fúze sám mistr Yoda. 
Kdysi jsem si frčel na americký grupě podobnýho úletu, porovnejte si, hele:

20191105

RICHARD DAWSON - Two Halves

Když Pepa Holda mý mámě nahrál v roce 1988 So od Petera Gabriela na kazetu Sony HF, já jsem byl ten, co to měl denně v uchu. 
A koukám, že tajdle Ríša asi taky :)
Přesto je Two Halves tak krásně poctivá popěvková británština, to je přeci nádhera, takovádle skladbička do Tlampčlovíčkova srdíčka. 

RICHARD DAWSON - Two Halves