Text: úhoř Zdeněk Řehoř (z Řeky). Motto Když pálíš voheň, trávu vypaluješ, tak hlavně neuhoř!
Jedna moje suchozemská známá si tuhle na plovárně posteskla, že ač se má docela fajn, přesto by jí možná bylo lépěji ve dvou.
Tedy si hledá přítele, partnera pro život a pořád nic na obzoru. Jak léta běží, mužů sice potkala mnoho, ale ani jeden za mnoho nestál.
Pořád dokola se jí totiž ozývají ženáči, bývalí paroháči a jiné deriváty muže. Na sociálních sítích a seznamkách prý trčí samej manažer, záchranář, maminčin mazánek, motorkář, psychouš, puberta nebo pracháč lakomec...
Maj to lidi ale problémy, ve vodě horkem chcípou ryby a močej do ní plavci a tadyhle Helena nemá kliku na páni.
Ještěže jsem ouhoř, protože není nad ouhořky. Ty naše hadí ženy jsou v pohodě, jakmile se vdaj, už chtěj potěr a nejsou s nima nižádné problémy.
Já jsem ryba empatická a dovedu pochopit, že i Hela by chtěla pořádnýho ouhoře a zažít trochu toho pozemskýho štěstíčka.
Ale это невозможно.
Plovárna zavírala, tak jsme dopovídali, řekli si ahoj a jak jsem si tak vodou jel do tej svej tůňky, tak jsem pořád přemýšlel.
Copak by si ta chuděra pohledná a milá, nezasloužila nějakého normálního, neprolhaného, nedesetkrát rozvedeného, nezadluženého, něžného, aktivního a upřímného chlapa?
A nemusí to bejt zrovna Džony Dep.
Tuším, že by brala klidně i obyčejného myče oken, myče nádobí nebo Mitche Buchannona, kdyby za to stál.
