KEITH GREEN - WAR GAMES

Nastartujte i vy své Dubánky! :D

dubanci.cz/galerie/

Kdo je Petr Václavek, tvůrce Dubánků: 

http://dubanci.cz/o-projektu/

Václav Víšek, zeměměřič v.v.

Tlampač

Někdy bych chtěl mít stroj času a vrátit se do ospalého malého městečka kdesi v Čechách...

S Vencou, tedy blogerem Václavem Víškem to jde, píše skvěle, vzpomíná, vypráví a já si pak spolu s ním cestuji v čase i prstem po mapách.
Jeho fotografie i storky jsou cenné kameny do mozaiky nedávné historie života v naší zemi.

Krom toho pan Víšek prošel pěšky notný kus Čech a pokud zdraví dovolí, pochoduje dál, to hodně inspiruje a motivuje.

Když projdu blog Vencovy pindy, celkem se stydím a vidím, že ve tvorbě obsahu mám co dohánět. Zasurfujte k němu na stránky taky a počtěte si, nedělá to jen pro sebe, bezesporu je nadán tvůrčím duchem a dělí se o něj, největším oceněním mu bude naše přízeň čtenářská.

Václave, 

přeji Vám všechno nejlepší k dnešnímu svátku, Vaše psaní, fotky a celé sdílení vůbec nepovažuji za grafomanii, naopak, a za nás za všechny turisty, fotografy, blogery, nostalgiky aj. děkuji.

 
Web http://vencovypindy.blogspot.cz/2014/04/votice.html
G+ +Václav Víšek
FB https://cs-cz.facebook.com/vaclav.visek

Zákaz slepice

Text: úhoř Zdeněk Řehoř (z Řeky). Motto Když pálíš voheň, trávu vypaluješ, tak hlavně neuhoř! 

Jsem nadšen, konečně se mění vodní svět, třem úhořským neziskovkám, Úhoř v Tísni, Amnesty Úhořnational a Eel Rights Watch se ve spolupráci s Organizací spojených úhořů podařilo zákonem zcela zakázat české slovo/termín slepice. 

Mohlo by se zdát, že jde o zbytečné zaplevelování úhoří legislativy, protože slepice v Sargasovém moři nežijí a ani nemají s rybami nic společného. 

Co se ovšem celá staletí bezdůvodně opomíjelo je fakt, že hrabavé kurky žijí podél většiny českých vodních toků a vodních ploch, ve kterých my úhoři ploveme.

Navíc se prokázalo, že termín slepice je hojně nadužíván a zneužíván k hanlivému oslovování a titulování i lidskými bytostmi, tzv. lidmi.

V odůvodnění tohoto legislativního kroku se píše:

Slepice je nekorektní hanlivé označení hrabavého ptactva, potažmo lidských bytostí tzv. žen. 

Pokud tak oslovíme/nazveme samici kura domácího, snižujeme verbálně i psanou formou její inteligenci, pošlapáváme její kuří důstojnost a významně stěžujeme její společenské postavení. 

Pokud tímto termínem oslovíme/nazveme samici lidské bytosti, tzv. ženu, snižujeme verbálně i psanou formou její inteligenci, pošlapáváme její důstojnost a významně stěžujeme její společenské postavení.¨

Pokud tímto termínem oslovíme/nazveme nevidomou samici kura domácího nebo nevidomou samici lidské bytosti, snižujeme verbálně i psanou formou její inteligenci, pošlapáváme její důstojnost a významně stěžujeme její společenské postavení, navíc můžeme tuto uvést v omyl, nelze s určitostí rozpoznat, zdali jde o nekorektní a hanlivý genderově zabarvený termín nebo nekorektní a hanlivé označení pro její zdravotní hendikep, tzv. zrakovou nevidomost, případně obojí.

Road Stories 3/5, John Steinbeck - Toulky s Charleym za poznáním Ameriky (1962)

Text: Tlampač, refresh článku z roku 2010

Jako správný Čech vyznávám Jana Wericha. Werich měl rád dobré jídlo a pití, krásné ženy, kouřil dobré doutníky a četl dobré knihy.

Kdysi v jakémsi časopise, jsem na čtvrté stránce zahlédl minirubričku nazvanou Kniha na mém nočním stolku. Psali tam, že pan Werich právě četl nového Steinbecka a že se mu to moc líbilo, protože jak známo Ameriku také procestoval, ovšem o něco dříve nežli Steinbeck. Zašel jsem tedy do antikvariátu a pan "Doktor" ji v regálu měl, cestopisnou knížku nazvanou Toulky s Charleym.

Je to jedna z posledních Steinbeckových knih a je bezvadně napsaná. Stárnoucí, slavný a dobře situovaný spisovatel zakoupí dodávku (typický americký pick-up) a nechá si na její šasi nastavět karavan. Ne tak luxusní a komfortní, jak je známe dnes, přesto dosti dobrý na cestu po Spojených státech. Zřejmě se v Johnu Steinbeckovi ozvaly geny jeho předků kolonizátorů - osadníků s vozy, dobývajících divoký západ. Svůj nový obytný automobil dobře vybavil věcmi nezbytnými i zbytečnými, pokřtil jej na Rosinantu po koníkovi Dona Quijota, naložil svého pudla Charleye a vyrazil.

Nepoznán, v té době nebyla média tak mocná jako dnes, se na cestě seznamuje s mnoha zajímavými lidmi a příjemně glosuje, jak na něj poválečná Amerika působí. Steinbeck lituje boření tradic a zrychlování životního tempa, ze zkušeností starce a sečtělého intelektuála správně tuší, že pokrok technický není vždy pokrokem lidství a změnou k lepšímu. Globalizace už se plíží jistě, zatím však nenápadně. V té době Amerika zbrojí, zuří studená válka, John Kennedy posílá vojáky k ochraně žáků tmavé pleti do New Orleans, ekonomicky jsou na tom USA dobře jako nikdy předtím ani potom. Silnice lemují moderní fastfoody a kolem nich se ženou tiráky plné zboží od pobřeží k pobřeží. Začínají legendami opředená šedesátá léta.

Werichova předmluva začíná slovy:

Čtu teď takovou krásnou knížku od Steinbecka, Cestování s Charleym …

Steinbeck jezdí, aby viděl - říká, že Ameriku posledních 25 let zanedbal, žije na jednom místě a nezná ji. Koupil si velký nákladní automobil s vestavěným domečkem.

Jezdí se psem Charleym a velice upřímně o všem možném hovoří …

Tak trochu smutný edit:
Mám tuto knížku velmi rád, vlastním ji dokonce dvakrát - jednu vázanou, druhou brožovanou. Při každém jejím čtení hořce lituji, že staré časy už se nevrátí.

Ale bylo vše tak, jak to Steinbeck napsal?

Kořením života je velký sen, lhát se nemá, ale snít se smí a pokud John Steinbeck svůj sen odvyprávěl, tak jak jsem to četl, je vše v pořádku.

http://www.odaha.com/tomas-odaha/recenze/cetba/john-steinbeck-toulky-charleym

PS Další v Česku uvedená Steinbeckova kniha je souborem esejů a komentářů o americké společnosti a má název O Americe a Američanech. Její obsah je plný zajímavých úvah o sociálním uspořádání USA a naleznete zde pár velmi zajímavých postřehů o fungování tržního kapitalismu v americké podobě. 

Road Stories 

Ota Hofman - Útěk 1/5

Iva Pekárková - Péra a perutě 2/5

John Steinbeck - Toulky s Charleym 3/5

William Least Heat-Moon - Modré silnice 4/5

Jack Kerouac - Na cestě 5/5

a bonus:

Jacques Poulin - Volkswagen blues

Krasnej hejt na ten kundí svějt! Nejen :D

Tlampač 

Píseň dobrá, ale lidi, co to tak nadšeně poslouchaj a dělaj jakože tomu rozuměj, tak si samosebou připadaj, jakože je to o těch druhejch, o těch na druhý straně pomyslný barikády.

A vono to je o nich samých bohužel. 

Jo jo, o kundách řešitelkách, hádavejch snažilkách, bydlenkách, ajfounkách, guccičkách, mimibazarkách... to především, ale taky o prapíčácích z kanclů, co jsou furt ztopořený a dali by, jen žádná jim. Taky o hádalech na internetech, tam je každej psycholog promovaný.
Mindr z nedůležitosti a pomíjivosti je silnej antigen.

Čili hlavně je to o tom českým drbavým hovniválství a maloměšťácký nepřejivý upatlanosti a to by nadšencům klikavejm mělo dobrnknout!

Vsadím se, že se to nejvíc líbí právě takovejm hovnivejm válům, páč se v tom poznaly/i, jen vo tom nevědí vědomě, jaksi podvědomě jen...

PS Tak nám Bára nastavila zrcátko, co?! No!


Podobná píseň: 
Jarda Svoboda a Traband - Nemám rád trpaslíky
https://www.youtube.com/watch?v=Nyu7whUDKeQ

Tahle země plodí jedovatý sliny...

Hudba, text: Vladimír Merta, foto: www.vladimirmerta.cz

Vladimír Merta

Řeka - variace na píseň Bruce Springsteena

Vrátil jsem se zpátky domů po dvou letech flákání 

vyučil se tím co táta nezískal žádný vzdělání 

Potkal jsem první lásku v tanečních 

měla jako já před vojnou sedmnáct 

Vyjeli jsme si prvně sami k řece 

Všechno bylo napoprvé Jen jednou Jedinkrát

Stáli jsme nazí v jejích vodách co pluly kalně kolem nás 

Ó ! Chladný proud unášel v dáli placatý kamínky ve vlnách 

Hned napoprvý jsme byli v tom - alespoň tak mi potom napsala 

Nic víc Jenom účet a adresa doktora Nakonec si to nechala 

V devatenácti mám jenom dluhy a výuční list 

a volno dvakrát do tejdne 

Šli jsme kolem národního výboru 

-- Máte chvíli čas? My taky...tak nás oddejte!-- 

Stáli jsme ve svatební síni v džínách jako žebráci co šli ulicí 

žádný bílý závoj bez prstýnků bez rodičů s kyticí 

Chlápek co voddával spěchal na oběd 

táhlo z něj pivo a mně se chtělo blít 

z magneťáku dohrál Mendelsohn... 

-- To je všechno Můžete jít! --

Stáli jsme tam jak nazí 

ve vodách co pluly kolem nás 

Ó ! Kalný proud utápěl v dáli 

placatý kamínky ve vlnách 

Pak mě mistr málem vylil z dílny 

že jsem dvakrát usnul u stroje 

Kvůli kvartýru jsem navíc noční hlídač 

Sotva držím ve stoje 

Odbory kašlou na svý lidi - 

jenom ať stihnou píchnout za deset šest včas 

Slíbím že se teda polepším - a hned zítra přijdu pozdě zas 

Žena vzala roha někam bokem teď se soudíme o našeho syna v OSN 

Jedovatá řeka mě tu drží - stejně nemůžeme nikam ven 

Roky letí a syn se vrátil domů po dvou letech flákání 

Vyučil se tím co umím já - nezískal žádný vzdělání 

Tahle země plodí jedovatý sliny co odplouvají špínou po řece 

Nikdy to tu už nebude jiný Neutíkej! Braň se! Nedej se! 

To co udělali lidi týhle řece 

hrozí i tobě...a neutečeš 

Není kam 

Nehledám soucit ani omluvu jenom se vás mladejch ptám: 

věříte těm co dostávaj za všechny přes hubu 

- anebo televizním novinám? 

A ani půlrok ani půlden se nedá vzít nazpátek 

Je to konec krizí našich vizí - anebo teprve začátek?

just Radovan - pouliční fotografie

Čistě náhodou jsem po brouzdališti sociální sítě zabloudil na parádní fotografie mně dosud neznámého fotografa.
Jeho doménou je fotografie sociální, lépe řečeno fotografování ulice (street photo), tedy disciplína, kterou osobně preferuji a která mi sytí jak oko, tak nitro. 

Fotograf Radovan Paška nejen fotografuje, ale rovněž píše svérázný blog na svém FB profilu, sem tam trochu návodný a zároveň také poetický a to já mám rád.

Takže? 
Takže se na jeho internetové stránky též zajděte pobrouzdat.

Radovanův Flickr 

https://www.flickr.com/photos/146065248@N06/

ŽENÁČI a PAROHÁČI

Text: úhoř Zdeněk Řehoř (z Řeky). Motto Když pálíš voheň, trávu vypaluješ, tak hlavně neuhoř! 

Jedna moje suchozemská známá si tuhle na plovárně posteskla, že ač se má docela fajn, přesto by jí možná bylo lépěji ve dvou. 

Tedy si hledá přítele, partnera pro život a pořád nic na obzoru. Jak léta běží, mužů sice potkala mnoho, ale ani jeden za mnoho nestál.

Pořád dokola se jí totiž ozývají ženáči, bývalí paroháči a jiné deriváty muže. Na sociálních sítích a seznamkách prý trčí samej manažer, záchranář, maminčin mazánek, motorkář, psychouš, puberta nebo pracháč lakomec...

Maj to lidi ale problémy, ve vodě horkem chcípou ryby a močej do ní plavci a tadyhle Helena nemá kliku na páni. 

Ještěže jsem ouhoř, protože není nad ouhořky. Ty naše hadí ženy jsou v pohodě, jakmile se vdaj, už chtěj potěr a nejsou s nima nižádné problémy.

Já jsem ryba empatická a dovedu pochopit, že i Hela by chtěla pořádnýho ouhoře a zažít trochu toho pozemskýho štěstíčka.

Ale это невозможно. 

Plovárna zavírala, tak jsme dopovídali, řekli si ahoj a jak jsem si tak vodou jel do tej svej tůňky, tak jsem pořád přemýšlel. 

Copak by si ta chuděra pohledná a milá, nezasloužila nějakého normálního, neprolhaného, nedesetkrát rozvedeného, nezadluženého, něžného, aktivního a upřímného chlapa? 

A nemusí to bejt zrovna Džony Dep. 

Tuším, že by brala klidně i obyčejného myče oken, myče nádobí nebo Mitche Buchannona, kdyby za to stál.

Mendy

Tlampačova táborová mikrostorka

Znal jsem jednu Mendy, na meždunárodnym pionýrském táboře v Lázních Bělohrad 
z té blonďaté árijské krasavice šíleli všichni. 
Tehdy frčela kapela Europe s hitem Final Countdown, měl jsem jedenáct let a noci zatím suché, takže jsem jen dělal vopičky a jakoby srandy, abych pobavil starší 
a mutující kamarády z oddílu. 
Ovšem zapsat se u kluků jako fakt borec, to chce nápad, což se snadno řekne, hůř udělá.
 Jednou jsme jeli kamsi na výlet vlakem a já trouba s kalkulem na velikou legračku krásné Mendy podrazil nohu v uličce mezi sedadly, když šla čurat. 
Trochu ji to zarazilo, maličko zrudla a pak...
Takovou východoněmeckou facku už nikdy nedostanu a brýle mi musela rovnat praktikantka :D 

Ovšem po německu precizně mi Mendy před exekucí brýle sundala a dala do ruky podržet, jen ta rána byla tak großartig, že mi z ruky vyletěly na cestu vagónem.

"Ale zase dotkla se tě vole!", záviděl mi pak Šabata. 

Takže já ty potvory německý znám, já jo.

MASCHIN und Bilderbuch

Něco z indýs, něco z panku a asi i granče, něco z Bouvýho, něco z Falka, něco z MGMT... a je tady progresivní Bilderbuch.

Tahle songofka má navíc riff trochu jak od Jonny Greenwooda... a němčina tomu všemu taky sedí jak půlky na hrnku. 
Skvělý.
Pan Maurice, pěvec, je celkem i dost herec, kroutí se libě.

Nová deska dobrá, budu na ně muset někdy zajít.

Kam dál:

https://www.youtube.com/watch?v=-Yo2WOJ4WMY

--------------------------------------------------------------------

indies, punk, grunge, Bowie, Falco :D

Zase - neboli malá myšlenková hovadnost

Někdy po sobě najdete někde uloženou neuvěřitelnou myšlenkovou hovadnost, která sice je jako veršovánka kluka ze 7. C, ale je to kus vašeho něčeho, respektive, byl jste to tenkrát vy, Tlampač...

Zase

Zas nechce se být

chytám se stébla

Zas hraju sám o zeď 

odřek jsem debla

Síla co tryskat má ven 

dovnitř laserem pálí

Ego je bez lásky, 

na sebe kálí

Pouštím si Creep 

a radši bych chcíp...

Co čteš?, web podle pana zd

Tak jestli tohle není počin beatnika, tak už potom nevím...

Skvělý web s dobrými fotografiemi, parádním textem, inspirující, sdělující, ale hlavně 

v duchu naší zdejší mentality a tradice, ano, obyvatelé Česka opravdu čtou a prý dokonce více než jiné národy. 

Viva zdemu za jeho web!

Takhle vypadá web Co čteš?

http://coctes.com/

https://plus.google.com/u/0/104718389930714203273/posts

#CoCtes