20150213

Tři sta metrů

Tlampač

Jo, summit dobrej, dobrý kafe, žrádlo supr - to si už Lukašenko vohlídá, rád se dobře nají, taky teplo, světlo... bezpečí.
Pocity několika smrtelníků, že tíha Vesmíru leží na nich, že šéfujou Svět.

Oleh cílí na rychle se pohybující stíny asi tak tři sta metrů před ním... stojí v polorozbořené garáži, za ním parkuje zničená stará volha jedenadvacítka, tu by hnedka bral, celou by ji zrepasoval a udělal tuning - hlavně dobrou muziku, škoda že je starej veterán na padrť.
Olehovi je zima, má hlad, dobrý kafe měl naposled v Praze v jedný cukrárně... zebe ho levá noha, protože má vlhký ponožky.
Je unavenej, chce se mu spát.
Strašně rád by, aby už to skončilo... proč se to vlastně děje, kdo za tím je?
Myslí na svoji Irinu, na její prsa, na to že by se s ní rád mazlil, čeká s ní dítě, neví co to bude, nechá se překvapit... Tak já budu fotr, bleskne mu hlavou a uculí se.
V neděli mluvil přes mobil s mámou, plakala mu do ucha celou dobu, prý se za něj modlí a prosí Boha, aby už to skončilo a všichni kluci se z boje vrátili mámám domů...

Tři sta metrů od Oleha čeká dobře vycvičený Dmitry, vynikající puška SVU zatím nikdy nezklamala, až se bude velitel ptát na výsledky, znovu pušku pochválí, je to úplně nová zbraň a povedla se, kam se na ní hrabe Draguněčka.
Vydechl, zpevnil se a ... stisknul spoušť... zásah... hrudník... měl se krejt vůl jeden, pomyslí si Dmitry... a měl mít lepší vestu, vestu, hovno, stejně by neměl šanci, beztak to bylo nějaký pako, pako záklaďácký asi.
Sebral prázdnou nábojnici ze země a potichu opustil stanoviště.


PS Kdysi se oba kluci z naší mikrostorky potkali v Praze, fotili se na tom slavném, strašně starém mostě, jak se jen jmenoval...