Tlampač
Jestli se něco povedlo bolševickým propagandistickým stratégům, pak potlačit v Husově národě smysl pro pravdu, čest a spravedlnost.
Nevinný textík Charty 77 upozorňuje na nesrovnalost mezi zněním československých zákonů a životní realitou v tehdejším socialistickém státě.
Podepsali li by tuto Chartu tisíce a miliony československých občanů (a byl by to naprosto legitimní podpis a postoj), stali by se bývali byli hybateli světových dějin.
Oni ale raději ve fabrikách a podnicích plnili normy (klid na práci, jak si přál Heydrich - kdo čteš, rozuměj) a další se rovnou podepsali, prezenčně - aniž by Chartu četli LOL, pod nesouhlas s touto Chartou.
Narodil jsem se v den, kdy začala stručně a srozumitelně popsaná (a dnes standardní) lidská práva) být součástí kodexů ustanovujících život v mé vlasti, už jen proto se musím zaobírat myšlenkami, jak by se býval byl utvářel život ve střední Evropě, kdyby Jan Patočka, Jiří Němec, Jan Hájek, Ludvík Vaculík, Pavel Kohout, Václav Havel a pouhé stovky dalších nezůstali osamoceni se svými oprávněně vznešenými nároky.
Dodnes je dělníky, rolníky, i tzv. obyčejnými lidmi Chartistům spíláno do ožralců, kurevníků, tlachalů, amorálů, sviní, hajzlů, vychcánků, levičáckých zhrzenců...
Snad to má zakrýt v českých zemích oblíbenou relativizaci pravdy a obrušování hrotů (tak jak se to lid země Lva naučil již od hitlerovských a sovětských okupantů).
Dehonestace, urážky, dávení davů... a v krizích kolektivně připosrané MLČENÍ, jsou dnes už asi českou genetikou.
Znormalizované MLČENÍ.
Nemlčení se narozdíl od mlčení nutně muselo změnit v činy, je totiž inspirativní.
Nemlčení českých filozofů, intelektuálů, i pouhých milců lidské svobody se změnilo v činy v katolickém Polsku, kde již o pouhé tři roky později začal rozklad satanského bolševismu v Evropě, brzy poté následovaly protesty isnpirované Chartou 77 i v protestantských kruzích Východního Německa.
Češi a Slováci opět byli v něčem první, bohužel se báli a kradli, podlézali, nepřeskočili, nepřelezli protože MLČELI.
:(