20190610

Jiří Stránský

Tlampač, bratr v Kristu i ve skautingu

Dnes byl pochován Jiří Stránský. 




Zůstával jsem na něho celé roky nesmyslně maločlověčensky naštván, že ač sám milovník a bojovník svobody, odsoudil hlavního herce svého opusu Zdivočelá země za volbu prezidenta Zemana. 

Potvrdilo se, že v komunistech se Stránský neplete. Nemění se. Komunisté. 

Ze Zdivočelé země mám rád jen několik málo míst, a sice části, kde Žabák v podání M. Táborského ponižuje a mučí Maděru, ten vzdoruje málem až k smrti, a pak pasáž, ve které Jan Kraus coby Maďerův přítel Beno Kleibl přemluví strážného tábora, aby přehodil balík pro nemocného Maděru uvíznutý mezi drátěnými ploty lágru do tábora. 
Nádherné, skvěle napsané, Bočanem perfektně natočené, u těchto scén jsem plakal. 

Martin Dejdar už nejspíše ví, že se mýlil. 
Já zas, že jsem byl příliš úzkoprsý a moralistní. 


Jiří, spěte v klidu. Vyhrál jste nad lží a nenávistí.