Chata Bohumila Hrabala v Kersku žije svým novým životem

napsal a vyfotil Tlamhrabal

Druhým dnem se unikátní domácí muzeum Chata Bohumila Hrabala v Kersku potkává s návštěvníky, obdivovateli a čtenáři spisovatelova díla.

Na úvod je důležité říci, že náhoda tomu chtěla, aby ve správný čas správná osoba s vlivem a mocí seděla u internetu a narazila na inzerát.

Tou osobou byl pan Martin Kupka, který opakovaně prokazuje, že chápe a rozumí pojmu praktická politika a umí s ním zacházet (odkaz na stránku sítě Facebook).

Samozřejmě tu byli další a další důležití lidé, komunální politici, pracovníci Polabského muzea, mediální sféra, dárci předmětů aj.

Proto když se objevil inzerát prodeje někdejší chaty Bohumila Hrabala, mohla tato unikátní nemovitost v atraktivní lokalitě ze soukromých rukou přejít do vlastnictví Středočeského kraje potažmo státu a pokračovat v dělání radosti všem, kteří byli Hrabalem a jeho dílem byť jen nepatrně zasaženi.

Příležitost poté dostaly dvě studentky architektury, a spolu s celým týmem pracovníků příslušných institucí a firem vdechli chatě další život. 

Celé architektonické řešení si vzal na starost tým prof. Václava Girsy z ČVUT.

Stranou zůstaly utopické vize, přednost dostala idea historicky maximálně věrného hausmuzea, které neagresivním, spíše komorním způsobem připomene fenomén Hrabalova zapisování, filozofování, pábení z radosti nad pivní pěnou, tvůrčího a lidimilovného entuziasmu.

Po stopách strejdy Karla Proška

Byl jsem v roce 2022 v únoru v těch zástupech lidí, kterým Polabské muzeum otevřelo dveře k nahlédnutí do právě právně nabyté chaty, takže znám stav před rekonstrukcí. 

Mimochodem, v té frontě stál i již zmiňovaný iniciátor Martin Kupka, mezi námi všemi ostatními, žádné papalášství.

Včera jsem byl mezi těmi vůbec prvními oficiálními návštěvníky muzea (třetí sedmičlenná skupinka návštěvníků) a jsem nadšený, bohatší o zážitek, který nemá příliš velikou konkurenci široko daleko, ať už kulturně a historicky osvětovou nebo turistickou.

Chata je doslova plná upomínek na dobu spisovatelova života.

Přítomní průvodci sympatickým způsobem interagují s návštěvníky při svém poutavém výkladu.

Zlatým hřebem muzea je slavná Vechtrovna, můžete vidět na fotkách. Osobně zažít místo vzniku slavného románu Obsluhoval jsem anglického krále, to se vám nenaskytne každý den!

Muzeum Hrabalova chata má na své návštěvníky působit dojmem, že Hrabal je přítomen, pouze si na malou chvíli kamsi odskočil, proto je na pozemku k vidění autentické kolo skládačka nebo originál Hrabalova posledního vozu Ford Escort z roku 1983 (auto zrenovovali šikovní učňi!) hned vedle otevřené garáže.

Keře kvetou, stromy šumí svou vzpomínkou na doby, kdy Hrabalovy myšlenky a nápady tekly rovnou na papír ve psacím stroji.

Narodil se fenomén, nový cíl všech skutečně zanícených fanoušků hrabalovského světa.

Přijeďte i vy do míst, kde je Hrabalovo snad úplně všechno😂, zastávka autobusů PID, jeho již pověstná chata, po něm pojmenovaná ulička, či Hrabalova naučná stezka, a zažijte nový rozměr nedávné historie nejen literární😉

Hrabalova chata na Mapy.cz

www.polabskemuzeum.cz - Hrabalova chata v Kersku

Odebírej Tlampač univerzál pomocí aplikace Feeder - čtečka RSS zdrojů, a už nikdy ti neunikne můj nový obsah

Jiří Toman by oslavil 100. narozeniny

Pro mě osobně spolu s Williamem Eggelstonem nejinspirativnější fotograf vůbec, Jiří Toman. 

Dokonalý tvůrčí univerzál, asistent vynikajícího Josefa Sudka, oba byli z Polabí, vytvořil tisíce fotografických snímků, přesto je jeho jméno zvučné stále spíše jen mezi fotografickými zasvěcenci.

Naštěstí Tomanovy rodné Pardubice již rozpoznaly fenomenální odkaz a dílo, a k významnému výročí celebrují tuto zcela mimořádnou osobnost výstavou v ulicích města v pouliční expozici:

vcm.cz/navstivte-nas/vystavy-a-expozice/jiri-toman-mesto/

Letos by mu bylo sto, žel Bohu nedostal ani pověstnou abrahámovskou polovinu, bohužel zemřel dosti krutou smrtí ve fakultní nemocnici v mém rodném Hradci ve svých osmačtyřiceti (tolik bude letos i mně) v roce 1972.

Když se zhruba před dekádou Tomanovy významné a nesmírně cenné pozůstalosti konečně řádně ujaly kulturní instituce, byl jsem na vernisáži s tím spojené výstavy. Dodnes na mě silně působí několik konkrétních panoramatických snímků, kterým lze úplně v pohodě říkat ikonické. Podívejte se sami v ulicích Pardubic, jestli to nebudete mít stejně 😉

pardubickyslavin.cz, Jiří Toman

Žlábek

Žlábek je místo, kde mě život baví. Takových míst mám a znám jenom pár, a o to víc hledám další a další. 

Tento blog napsal Tlampač (čili twitterový Harýk) pro všechny automobilisti a motorkáři podobné letory.

Kiosek Na Žlábku je jako z nějakého mého denního snu. 

Stojí při silnici v nejkrásnějších krajinných partiích České republiky, a v ceně občerstvení tu dostanete neuvěřitelný výhled.

Při návštěvě v určitý čas naleznete místo plné klidu, ticha, možná konejšivé máchovské poutnické romantiky, ve které byste nejraději byli jako v nirvárně, jenže tato je prchavá, sváteční tedy nevšední a dosahuje se jí jenom zřídka. 

V dobách skvělé sociální sítě Google+ jsem míval skupinu nebo spíš veřejnou rubriku s názvem Kiosky. 

Sdílel jsem v ní fotky všech možných drobných občerstvení, kiosků, bister, imbissů, dinerů ze světa i z Čech, a cítil se u toho fakt dobře. 

Pro ostatní na té síti jsem jistě působil jako kioskový úchyl.

 Kde se sakra tohle vzalo?!

Pak jsem si vzpomněl, že můj děda Olda jezdíval v padesátých letech s obřím náklaďákem pojízdnou prodejnou ovoce a zeleniny do turistických středisek Krkonoš, a že tedy mám v sobě geneticky vloženo provozovat podobný typ pohostinských a jiných takových služeb.

Což sice nedělám, ovšem mou substitucí je, že kiosky miluji, vyhledávám, fotím, propaguju a radostně o nich píši!

Takže zkrátka nejspíš kioskovej úchyl jsem.

Vyhlídka nad Žlábkem na vás čeká nedaleko vrchu Kozákova, na silnici č. II/283, hned na kraji malebné obce jménem Tatobity 

viz Divnopis Marka Janáče. 

Ty TatobiTY možná také znáte z filmů o Veverce od Věry Plívové-Šimkové, slavná režisérka totiž žila hnedle za kopcem, v Chuchelné😉

Vyhlížet tu můžete na zemský ráj to na pohled, obdivovat úchvatné panorama trosek Trosek, a u toho si pošmakovat na vaflích a kávičce z kiosku.

Se svou holkou, s kamarádem, s vaší motorkou, se skútrem Vespou nebo sem třeba zabloudit jen tak pěšky při vašich toulkách po stezkách Pojizeří a Českého ráje jen tak pěšky při vašich toulkách po stezkách Pojizeří a Českého ráje...

Na webu a v aplikaci Mapy.cz najdete mou cestovatelskou fotokroniku, a také některé z fotografií ze Žlábku, které jsem zde nepublikoval:

Vyhlídka Žlábek, Trosky a Škoda 100 aneb reminiscence šedesátých let