20180227

Lýdie & Leon

Tleon 

Krev není voda, čím více krve, tím více života, předchozího nebo budoucího. Devadesátky - báječná epocha, renesance nadějí 4. 


Se svým dobrodružným životem prodavače z večerky jsem nemohl ohromit vysokou blonďatou kreativku, co s kamarády brázdila ukrajinské řeky na raftech a pila k tomu litry vodky.
Jasně, mohl jsem ji povídat drsný historky o tom, jak mi z rudlíku spadly přepravky 
s minerálkama a jen devět flašek se rozbilo, anebo jinou pecku, o tom že rohlíky od Boučka jsou pěkně vypečený. Možná by zabrala historka o kolegovi Jendovi, což byl regulérní magor a přesto nemusel sedět v pavilonu Fakultní nemocnice a užívat medikaci. Tutáč by si z toho všeho mýho každodenního vzrušení sedla na zadek. 
Přesto jsem to zkusil jak drsně, tak romanticky a koupil po pečlivém výběru dvě jízdenky na parádní jízdu s Lucem Bessonem. 
S knedlíkem v jícnu jsem Lýdii přímo od čudlíků registrační pokladny pozval. 
Neodmítla :) 

Totiž v Devadesátkách byl spolehlivým vodítkem kvality bijásku Vachlerův Kinobox, kde dva šílenci Miloš Kohout a Roman Holý, dovedli vyprezentovat film tak, abys na něj chtěl nahned zajít a věděl, že o vkus a peníze nepřijdeš, protože to nebude ubohá sračka od nějakýho rozervanýho mileniála. 


1995

Sedíme, koukáme, na plátně se zatím objevuje krve jen málo... zato litry mléka. 
Krev a mlíko.

Pašák Gary má vynikající pracovní výsledky, jeho protinarkotická brigáda čistí ulice Big Applu jak Viktor Čistič.

Láska. Mnoho podob lásky. Chceme být milováni a chceme milovat (kdyby tehdy kino promítalo Director's cut, bylo by to ovšem daleko víc fér!).

Je hodně zvrhlé, identifikovat se s nájemným vrahem? Je. Identifikujeme se. 

Ludwig van Beethoven + Sony Sports Walkman.

Na plátně začalo šílenství, Beretty štěkají, C4 bouchají, inferno. 

Amidala se svou rudou tlamičkou nasedá na lanovku, a v novém domově s nadějí na pomstu vysazuje svěřenou aglaonemu, život jde dál.

Lýdie s uplakanýma očima před kinem špitla ahoj ... a já se musím z Malé Itálie vrátit za pult, určitě tam na mě čekají nějaký nový velký výzvy.
#Devadesátky #Nineties

20180221

Na jedno s Králem

Do sklenice od okurek nalil jsem si Ale
do repráků londýňana zrzavého krále Krule
 Ze směsice chutí tónů povstala mi dobrá vůle
dávám chmurům ze svý hlavy dokonale vale 

20180216

Hnusný dítě nebylo první. Cats in the Cradle (1993)

Ugly Kid Tlamp

Věnováno Vítu Lamkovi, Janu Šenkýřovi a Danu Hejdánkovi


Songofka Cats in the Cradle je vynikající melodická píseň o hořkých životních pravdách, tyto moudré a smutné písně mají často potenciál být katalyzátorem pocitů u milionů posluchačů. 
Pokud se taková píseň vypustí ve správný čas po planetě, žije si dál svým životem. 
DEVADESÁTKY - báječná epocha, renesance nadějí 3. 

I proto se mohlo stát, že my co jsme neznali původního autora Harryho Chapina (text ovšem napsala jeho manželka), jsme dostali tu parádnickou melodii na třmínek, bubínek a kovadlinku od grupy Ugly Kid Joe, #Devadesátky tepaly jak srdce čerstvě vyrvaný z hrudního koše. 
Skákali jsme na ni v rokáči jako hovada, štěstím bez sebe že žijem, že jsme mladý, že nám v žíle koluje testosteron, že si ještě můžeme vybírat, kudy a  kam půjdem, případně se kterou. 
Rum byl levnej, vlezný taky, lístek na trolej stál pakatel, boty se šily z kůže a džíny neměly střih pro teplouše - hadry se nosily XXL. 

Je to tak, Ugly Kid Joe se coby zrozenci Emeriky dostali k tomu songu o dost dřív jak my, protože to poslouchali jejich fotrové za volantem, když řídili kamión s Pepsi kolou. 
NEBO JI SLYŠELI OD NĚKOHO JINÉHO? 
Každopdádně z folkáčského střihu ji dokonale přešili na říznou rockovou baladu a jsou navždy viníky mnoha zničených reprobeden.

Harry Chapin, jak to tak u geniálních komponistů bejvá, bohužel umřel mladej :( 
To snad je nějaký zasraný pravidlo, že kdo něco top hudebního umí v hlavě vymyslet, měl by si rovnou uzavřít několik životních pojistek. 

Mukl Cash je další, kdo Kočky vzal a nazpíval sobě typicky. Johny Cashtry byl srdcovej profík, nasázel to do masteru jako bůh.


Nikdo z těchto hudebníků nebuď zapomenut, jejich originály i cover verze jsou tím pověstným ústním podáním, nepsanou biblí životního běhu a paměti lidstva...

...protože když se vrátím k té malé oslavě mládí v předchozích větách, text téhle písničky rozhodně nemůže pochopit mladej cucák s peněženkou na řetězu, zato ji skoro jistě prožije o dvě až pět dekád později na vlastní kůži. 

20180201

Může Baset udělat dobrou muziku? Může

Tlampudl

Muž několika talentů se zove coby pes, Baset. A tento Baset, podívej, poskládal docela pěknou řádku not.

V této šedivé nezimě, chvíli po volbě zimního krále, podivný chmur nad krajem visí. 
Slunce nevidíš, leda bys odletěl na opačnou stranu. Pokud na takový let nemáš čas, musíš si zaletět do vnitřních záhybů svojí mysli, kde je taky hezky, jen bez muziky je to takové prázdnější. Tedy si obstarej muziku.

Kdo máš rád zádumčivost elpíček kapely Priessnitz, oblibuješ sychravou Sudétu od Petra Linharta anebo se rád noříš do sladkobolů legendy Bílá nemoc Frantika Stralczynského, zkus hudební debut kameramana Jana Střítežského.


Jan Baset Střítežský 
Baset+ (2017)
prod. Martin Přikryl (The Prostitutes)
nakupuj na Baset+ Bandcamp - než nakoupíš, můžeš si poslechnout :)

www.facebook.com/basetplus