Mravkolev Sekora
Ants attack ambulance, čili když píšeš blog, má prý to být lidem užitečné :D Domečky pro malé tvorečky, nezabíjím rád ale musí to být, takže prášek jedový, krabička mistička od maškarpóne, vrtačka, cukr.
Do misky po horním obvodu musíte navrtat pár vstupů, na dno nasypat trochu cukru coby atraktant neboli vábidlo a konečně i ten prášek smrtící a obsah uzavřete víčkem. Poté je nutno misku převrátit, čímž se cukr s jedem dostane na celou plochu jinak těsného víčka.
Jednoznačná výhoda mého řešení je, že miska se dá přemisťovat po bytě tak, aby mořila, ale nepletla se a prášek se nedostal mimo a neškodil. Zároveň se z takto vyrobené pastičky prášek po uplynutí tří týdnů, kdy skutečně účinkuje a hubí, dá vysát vysavačem a lze doplnit novou dávku a můžete hravě užít past na jiném místě anebo si jich vyrobit i několik, to je jasné.
Prosím, čtěte návody na použití hmyzích jedů, jsou toxické pro životní prostředí a pro mnoho jiných živočichů včetně koček!
Lovu zdar.
Tlampač
Když pan Jan Schmid na začátku týdne opustil tento svět, zasáhlo mě to, chtěl jsem o tom ihned psát blog, nakonec jsem nechal své emoce utichnout.
Stejně mi to však nedá, tedy mu věnuji tuto drobnou vzpomínku. Pro mě to byl filmový herec nad jiné oblíbený, neboť dokonale komický i v rolích ne úplně komických, a zejména protože v rolích malých, epizodních si vždy dokázal uzmout značné části těchto snímků pro sebe.
Rodák z Tábora se svých červnových 88. narozenin nedožil jen o pár dní, leč život mu pán Bůh dopřál dlouhý a naplněný.
Reminiscenci na svého otce hajného si dokonce zahrál v dětském filmu Věry Plívové-Šimkové o Veverce a kouzelné mušli :)
Naprosto nezapomenutelné filmové role Jana Schmida:
Holka na zabití a Requiem pro panenku. Psycholog z dětského domova, který nesmírně mile ale trochu podivínsky promlouvá do duše Holce na zabití, Dagmar Veškrnové Havlové. Naprosto bravurní záležitost, která dost možná stála za obsazením Schmida do neméně slavného filmu Requiem pro panenku rež. Filipa Renče. Schmid zde opět hraje pracovníka v socialistické ústavní péči, tentokrát už ne podivína psychologa, ale rovnou psychopata ředitele zařízení, kterého zajímá prakticky jenom sbírání automobilových modelů, a pak už nic a nikdo.
Básnická trilogie Dušana Kleina. Neskutečnou bombu na malé ploše si střihnul v legendární trilogii o Básnících, kde si v díle Jak básníkům chutná život zahrál Žida, který mladého doktora Štěpána Šafránka uplácí respektive odměňuje za své vyléčení sbírkou skvělých, ale opravdu skvělých židovských anekdot. Klasické a nezapomenutelné, pokud si nevybavujete, najděte si!
Kalamita. O Kalamitě Věry Chytilové se nemohu nezmínit, Schmid si opět zahrál psychologa :D, tentokrát podnikového, a vcelku zazobaného, protože majitele nádherného vozu Chrysler 160, to byl za socialismu statusový symbol. Dagmar Bláhovou tím znervóznil, Boleslava Polívku přiměl k žárlivosti.
Pevnost. V málo známém filmu Drahomíry Vihanové, mém velmi oblíbeném snímku Pevnost, Jan Schmid, Josef Kemr a Miroslav Donutil vytvořili role intenzivní, postavy v jiných filmech neviděné, plně dokazující participaci i rezistenci bestiálně nenávistné povaze komunistického režimu v Československu. Je skutečně škoda, že film zapadl, je to bonbónek pro náročného diváka. Schmidova značka nenápadného zato výrazného herce tu dochází naplnění.
TV film Této noci v tomto vlaku. Samozřejmě do výčtu zahrnu podivně ujetou detektivní socialistickou televizní drobnost Této noci v tomto vlaku. Patří sem mimo jiné protože připomíná, že divadelní režisér Schmid byl pro své mikro makro herectví opakovaně vyhledáván režisérskými legendami československého filmu. Režisér detektivek Jiří Svoboda se touto spoluprací vmísil mezi další zvučná jména a legendy z oboru, jako Chytilová, Herz, Plívová-Šimková, Bočan, Menzel, Schorm, Vihanová aj., kteří s Janem Schmidem spolupracovali.
Nenápadný ale výrazný muž své výrazné a nápadné ženy a kolegyně Jany Synkové odešel. Odešel z divadelní scény, z kuželů flilmových světel, z televizní obrazovky, z rozhlasového éteru. Nám všem odešel respektovaný intelektuál a filozof, nenápadný výrazný Jan Schmid, osobitý originál bez náhrady.
Je mi to líto...
napsal a vyfotil Tlamhrabal
Druhým dnem se unikátní domácí muzeum Chata Bohumila Hrabala v Kersku potkává s návštěvníky, obdivovateli a čtenáři spisovatelova díla.
Pro mě osobně spolu s Williamem Eggelstonem nejinspirativnější fotograf vůbec, Jiří Toman.
Dokonalý tvůrčí univerzál, asistent vynikajícího Josefa Sudka, oba byli z Polabí, vytvořil tisíce fotografických snímků, přesto je jeho jméno zvučné stále spíše jen mezi fotografickými zasvěcenci.
Naštěstí Tomanovy rodné Pardubice již rozpoznaly fenomenální odkaz a dílo, a k významnému výročí celebrují tuto zcela mimořádnou osobnost výstavou v ulicích města v pouliční expozici:
vcm.cz/navstivte-nas/vystavy-a-expozice/jiri-toman-mesto/
Letos by mu bylo sto, žel Bohu nedostal ani pověstnou abrahámovskou polovinu, bohužel zemřel dosti krutou smrtí ve fakultní nemocnici v mém rodném Hradci ve svých osmačtyřiceti (tolik bude letos i mně) v roce 1972.
Když se zhruba před dekádou Tomanovy významné a nesmírně cenné pozůstalosti konečně řádně ujaly kulturní instituce, byl jsem na vernisáži s tím spojené výstavy. Dodnes na mě silně působí několik konkrétních panoramatických snímků, kterým lze úplně v pohodě říkat ikonické. Podívejte se sami v ulicích Pardubic, jestli to nebudete mít stejně 😉
pardubickyslavin.cz, Jiří Toman
Žlábek je místo, kde mě život baví. Takových míst mám a znám jenom pár, a o to víc hledám další a další.
Tento blog napsal Tlampač (čili twitterový Harýk) pro všechny automobilisti a motorkáři podobné letory.
Tlampač U
Radovana jsem poznal na sociální síti Twitter, pak přišel bláznivý Elon a udělal X, a Radovan zmizel!
Radovan miluje PIVO, cestování, focení, architekturu, je též konzervativní liberál. A hlavně si staví camper. Technicky vzdělaný, jeho chlebem je IT oblast, právě proto dokáže jít do obrovských detailů, což se mi líbí, věci mají mít svou vnitřní logiku, musí pro ně být důvod.
Radovan fotí na SONY, to je super, má rád kočky, to mně až tak super nepřijde páč jsem psař, zjevně umí nacházet svůj vnitřní klid, a umí se dívat kolem sebe, což bych já umět potřeboval, umět si vyrobit klid.
Jsem už starý, něco mě nadchne a hned pustí, už jsem takový přelétavý. Zato Radovan mě zaujal hned, když mi ho algoritmy hodily do feedu sociální sítě, těšil jsem se pak na každý nový post, jenže žel Bohu on záhy opustil vody, ve kterých jsem ho sledoval😔
Na sociální síti Twitter jsou miliony hlučných lidí, zaměnitelní etenšnhórové, unaví brzy, začnou nudit. Pak jsou tam takoví, kteří mají co říct, chcete je číst, chcete si prohlížet jejich fotky, chcete vědět co právě dělají, přijdou vám samým něčím podobný, přitom jsou jiní čímž inspirativní, plus jsou fklidu. A nadejde den a přestane je ten vůkol hluk bavit a odejdou vám z dohledu pryč a osiříte.
No a to se mně právě stalo s Radovanem, zdá se být poměrně plachým člověkem, zřejmě si lidi dost vybírá, také se co jsem tak pochopil často lidí straní a když někam jede, je tam raději sám, nebo jen s těmi skutečně blízkými lidmi, co ho neserou.
Připomíná mi to Boba Dylana nebo Johna Lennona, zkrátka skutečný influencer který nádherně svítí do tmy, ale nesmíš být ruš element, jinak ti zhasne.
Radovane, normálně už jsem měl absťák, zmizels a byl zmizelej a hle, najít tě lze:
PS Měj se dobře!
Stav se někdy v Podkrkonoší, vyrazíme na úplně krátkou procházku do míst, která moc lidí nezná. Děláš mi svým psaním a focením obrovskou radost😉🥳
/Toto je můj první blog napůl diktovaný, diktuji na mobilním telefonu nevalné čínské značky.
I tak byla tvorba textu na mobilu vcelku hellklo.
T. Tlampač Taylor
Zdrávas alles,
mladá Tlampačofka to neměla jednoduchý, nastoupila do prváku na ne triviální uměleckou školu a udeřil koronavirový čas. Potloukala se však čtyřletým oborem se ctí simyslim.
Mnohé mé děti mají dobré geny po své matce, a já jsem teda namluvil strejdu Bohouše (a naučil je poslouchat Prago Union).
Druhé místo, bohužel, v soutěži klauzurních prací, první byl někdo jiný s něčím jiným nó.
Absolventce (maturita snad bude hračka) blaho přejme.
#AliceBis #SŠUPÚstíNadOrlicí
